V dnešním světě se Antofagasta stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Od odborníků v oboru až po ty, kteří jednoduše hledají obecné informace, Antofagasta je téma, které upoutalo pozornost mnoha. S rostoucím dopadem, který má Antofagasta na různé oblasti společnosti, je zásadní dále porozumět jeho významu a tomu, jak přímo ovlivňuje naše životy. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Antofagasta s cílem poskytnout širší a úplnější vizi tohoto tématu, které dnes vyvolalo tolik debat a zájmu.
Antofagasta | |
---|---|
![]() | |
Poloha | |
Souřadnice | 23°38′47″ j. š., 70°23′53″ z. d. |
Nadmořská výška | 40 m n. m. |
Časové pásmo | UTC−04:00 |
Stát | ![]() |
region | Antofagasta |
![]() ![]() Antofagasta | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 56,1 km² |
Počet obyvatel | 348 517 (2017)[1] |
Hustota zalidnění | 6 210,2 obyv./km² |
Správa | |
Vznik | mezi lety 1866 a 1874 |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | 55 |
PSČ | 1240000 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antofagasta je přístavní město v severním Chile, asi 1130 km severně od hlavního města Santiaga. Je centrem stejnojmenného regionu Antofagasta. Ve městě žije přibližně 349 tisíc[1] obyvatel. Jméno města je odvozeno buď z kečuánštiny nebo ajmarštiny a znamená „město velkého ledkového ložiska“.
Antofagasta je město dlouhého a úzkého tvaru umístěné jižně od Mejilloneského poloostrova a severně od Cerro Coloso. Na východě je ohraničeno strmými horami, které jsou částí Kordiller; na západě pak Tichým oceánem. Antofagasta leží v poušti Atacama, která patří k nejsušším oblastem na Zemi. Průměrné roční srážky jsou menší než 4 mm.
Domorodí obyvatelé se nazývali Changos a oblast byla ve středověku součástí Říše Inků. Vzhledem k převládající poušti se zde španělští kolonisté objevili poměrně pozdě. Francisco de Cisternas y de la Fuente Villalobos, jeden z nejbohatších vlastníků půdy na severu Chilského království, získal území smlouvou ze 4. července 1674. Jeho pastviny, využívané k chovu dobytka, tvořily dlouhý severojižní pás podél pobřeží se sídlem nazvaným Hacienda de Paposo.
Název osady od roku 1679 zněl Nuestra Señora del Paposo (Naše Paní z Paposa), podle chrámu Panny Marie prvních španělských misionářů. Další místní název Peñas Blancas španělsky znamená „bílé skály“ a byl odvozen z vápencových útesů na pobřeží.
Královský řád z roku 1777 zmiňuje vylidněnou oblast pouště Atacama v chilské jurisdikci, mapa z roku 1793 zobrazuje území s hranicí mezi Chile a Peru na řece Loa, pod správou španělského guvernéra Chile a vicekrále Peru, Ambrosia O’Higginse.
V roce 1866 byla v kraji objevena velká ložiska dusičnanů: ledek byl v té době velmi důležitou surovinou pro výrobu hnojiv a výbušnin, dále byla odkryta ložiska stříbrné a měděné rudy, takže osada s pastvinami a pouštní oblast nabyly rychle velkého hospodářského a politického významu. Město bylo založeno mezi lety 1866 a 1874 jako přístav pro dopravu ledku a stříbra.
Město roku 1827 deklarovalo svou příslušnost k Bolívii a jeho departementu Litoral). Ale již roku 1879 je během Druhé tichomořské války dobyla zpět armáda Chile. Pro vyváženou surovinu se vžil termín chilský ledek.
Ekonomika města byla a je založena na těžbě a zpracování surovin. V současnosti převládá měď, dříve se vyvážel ledek a guáno. Město bylo známé jako hlavní měďný přístav Chile, v současnosti tuto pozici pomalu ztrácí ve prospěch nedalekého města Mejillones (hlavně kvůli mnoha investicím v tomto městě, zahrnujícím i nový přístav). Město je politickým, hospodářským, kulturním i náboženským centrem metropolitní oblasti, také sídelním městem římskokatolické arcidiecéze. Velký význam mají služby turistického ruchu.
V roce 1918 vznikla z dosavadná průmyslové školy vysoká škola technická, orientovaná zvláště na hornictví a hutnictví místních surovin. Roku 1957 byla rozšířena o výuku pedagogiky a biologie ve svazku vysokých škol severní Chile Centro Universitario Zona Norte. Od roku 1981 je samostatnou univerzitou s několika fakultami. [2]