V tomto článku se budeme věnovat tématu Anna Boudová Suchardová, které je v posledních letech předmětem zájmu a diskuzí. Anna Boudová Suchardová je velmi aktuální téma, které vyvolalo různé názory a pozice mezi odborníky a širokou veřejností. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Anna Boudová Suchardová, od jeho historického původu až po jeho důsledky dnes. Kromě toho budeme analyzovat různé studie a přístupy k Anna Boudová Suchardová s cílem nabídnout komplexní a aktualizovanou vizi tohoto důležitého tématu. Anna Boudová Suchardová je bezpochyby téma, které nenechává nikoho lhostejným, a proto je klíčové prohloubit jeho pochopení a analýzu.
Anna Boudová Suchardová | |
---|---|
![]() Anna Boudová-Suchardová | |
Narození | 23. října 1870 Nová Paka ![]() |
Úmrtí | 14. května 1940 (ve věku 69 let) Praha ![]() |
Místo pohřbení | Bubenečský hřbitov, Antonína Čermáka |
Povolání | malířka, keramička, textilní výtvarnice a ilustrátorka |
Manžel(ka) | Alois Bouda |
Děti | Jaroslav Bouda Cyril Bouda |
Příbuzní |
|
Podpis | ![]() |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anna Boudová Suchardová (23. října 1870, Nová Paka – 14. května 1940, Praha) byla česká malířka, keramička a textilní výtvarnice.
Anna Suchardová byla dcerou sochaře, řezbáře a restaurátora Antonína Suchardy mladšího a sestrou sochařů Stanislava a Vojtěcha Suchardy. Provdala se za výtvarníka a profesora kreslení na kladenském gymnasiu Aloise Boudu a byla matkou Jaroslava a Cyrila Boudy. Navštěvovala Ženský výrobní spolek (Zeichenschule zu Prag), kde se školila v ručních pracích. V letech 1887–1889 studovala na Kreslířské a malířské škole pro dámy při Uměleckoprůmyslové škole a poté (1889–1893) speciální školu pro malování květin u prof. Jakuba Schikanedera. Byla vůbec první ženskou absolventkou této umělecké školy. Stala se členkou Amerického klubu dam. Do roku 1897 vystavovala s Uměleckou besedou, později s SVU Mánes (1896–1900) a také s Krasoumnou jednotou a Jednotou umělců výtvarných.
Debutovala jako malířka květin na výstavě Umělecké besedy (1897), ale její tvorba se rozvíjela směrem k figurální malbě i k secesní umělecko-řemeslné produkci v různých materiálech. Obdržela 1. cenu časopisu Volné směry ve vypsané soutěži na dekorativní linku, které se v rámci tohoto uměleckého periodika vedle sebe zúčastnili umělkyně i umělci.[1]
Kolem roku 1900 patřila k nejvýznamnějším tvůrkyním užitého umění.[2] Podílela se na výzdobě Zemské banky na Příkopech (1894–1895) a pro vstupní halu Wilsonova nádraží vytvořila malované dekorativní festony (1908). Navrhovala pohlednice a dekorativní výzdobu časopisů. Ilustrovala Mathioliho herbář (1931) a byla autorkou knihy Květina dekorativní v umění národním.
Vstoupila do Kruhu výtvarných umělkyň, na jehož výstavách se prezentovala avantgardní figurální malbou na skle, například Ženský akt s černou krajkou (1935).[3]