V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Alice Koubová, prozkoumáme jeho mnohé aspekty a dozvíme se více o jeho dopadu na různé aspekty společnosti. Od jeho původu až po jeho dnešní význam se podrobně podíváme na Alice Koubová a jeho vliv na okolní prostředí. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy objevíme různé perspektivy, které existují kolem Alice Koubová, stejně jako její význam pro rozvoj různých studijních oborů. Alice Koubová je bezpochyby fascinující téma, které si zaslouží být prozkoumáno a analyzováno do hloubky, a proto se v tomto článku ponoříme do jeho hlubin.
Doc. RNDr. Mgr. Alice Koubová, PhD., PhD | |
---|---|
![]() | |
Narození | 18. května 1974 (50 let) Roudnice nad Labem |
Obory | matematika, filozofie, filozofie umění, fenomenologie, aplikovaná etika, etika veřejné správy, performance a umělecké vzdělávání |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alice Sjöström Koubová (* 18. května, 1974, Roudnice nad Labem)[1] je česká filosofka působící na Filozofickém ústavu Akademie věd ČR a vysokoškolská pedagožka vyučující na Akademii múzických umění. Od roku 2021 působí na Divadelní fakultě Akademie múzických umění jako proděkanka pro vědu a výzkum. Zabývá se performativní filosofií, post-fenomenologií, empatií, tělesností, uměleckým výzkumem a etikou hry.
V roce 2001 získala doktorský titul v oboru matematika na Matematiko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy za práci na téma Finite Volume Method for the Compressible Flow, za kterou ji byla udělena Cena Josefa Hlávky.[2] Následně v roce 2003 získala titul DEA (Diplome des Études Approfondies) na Université de Geneve v oblasti Filosofie osoby, fenomenologie, epistemologie, etika (Philosophie de la personne, phénoménologie, epistémologie, ethique). V roce 2005 ukončila doktorské studium na Université Paris X v oboru systematické filozofie. V roce 2020 získala docenturu.
V letech 2000 až 2005 byla vědeckou pracovnicí Centra teoretických studií AV ČR v rámci Centra fenomenologických bádání.
V letech 2005 až 2008 působila jako vědecká pracovnice Katedry filosofie a dějin přírodních věd na Přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze.
Od roku 2008 je jejím působištěm Oddělení současné kontinentální filosofie na Filozofickém ústavu Akademie věd ČR.[3] Od roku 2003 působí rovněž na Divadelní fakultě AMU jako vyučující a od roku 2021 zde působí jako proděkanka pro vědu a výzkum a etická mediátorka. Zasazuje se o rozvoj možností uměleckého výzkumu, etické kultury, nových formátů komunikace poznání. Jedním z klíčových témat, kterému se ve své vědecké práci zabývá, je performance a performativita ve filosofi.[4]
V roce 2017 získala v tomto oboru cenu za popularizaci udělovanou Filozofickým ústavem Akademie věd ČR za její příspěvek k rozvoji spolupráce mezi filosofií a uměleckými scénami a za podporu celospolečenské diskuze aktuálních sociopolitických témat.[2] Svůj výzkum rozvíjí ve spolupráci mnoha českými i zahraničními institucemi, např. Philosophy on Stage, Vídeň; Mbody. Research in Media, Somatics, Dance and Philosophy, Freiburg; Soundcheck Philosophy, Halle; TEAK, Helsinki; Zentrum für Performance Studies, Universität Bremen; Theatre Academy Malmö, Lund University, AVU, JAMU apod. Podílí se rovněž na projektech s českými divadly, festivaly a uměleckými institucemi (Národní Divadlo, Bazaar festival, TANTE HORSE, Palác Akropolis, Studio Alta, Alfréd ve Dvoře, Divadelní ústav, SNG Bratislava, Diera do světa, Ekologické dny Olomouc, Tabook, Divadelní svět Brno), a to především formou přípravy a vedení veřejných diskuzí na politicko-umělecká témata, performativních přednášek, dramaturgie a poskytování zpětné vazby.
Kromě otázek spojujících umění a filosofii se rovněž zaměřuje na výzkumy, které jsou v bezprostředním vztahu k veřejnému prostoru.
V letech 2018-2021 byla členkou řešitelského týmu grantového projektu TAČR TL01000430 „Nástroje rozvíjení etické kultury v české státní správě“, ve kterém se zabývala konkrétními způsoby analýzy a implementace nástrojů etické kultury na konkrétních institucích české státní správy.
Od roku 2020 je koordinátorkou programu Strategie AV21 "Formy a funkce komunikace" a následně od roku 2021 „Odolná společnost pro 21. století“ který zastřešuje spolupráci dvanácti ústavu Akademie věd a mnoha veřejných institucí na dané téma.
Od roku 2022 je jedním ze spoluřešitelů projektu ECELES s názvem Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik, ve kterém vede pracovní tým Systémy resilience.
Je matkou dvou dětí.[5] V roce 2010 se stala zakladatelkou a první ředitelkou lesní školky Cestička v Praze Kbely http://www.spolekcesticka.cz/