V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Šúštar a jeho důsledky pro moderní společnost. Od svého vzniku až po dnešní dopad je Šúštar předmětem debat, diskuzí a neustálého zájmu. V průběhu let Šúštar prokázal svou relevanci v různých oblastech, od politiky přes vědu až po populární kulturu. Prostřednictvím této komplexní analýzy se budeme snažit lépe porozumět důležitosti Šúštar v dnešním světě a tomu, jak utvářela způsob, jakým myslíme, jednáme a jak se vztahujeme k prostředí kolem nás. Připojte se k nám na této cestě objevování a úvah o Šúštar.
Šúštar شهر شوشتر | |
---|---|
![]() Císařský most v Šúštaru | |
Poloha | |
Souřadnice | 32°2′48″ s. š., 48°51′19″ v. d. |
Časové pásmo | UTC+3:30 |
Stát | ![]() |
Provincie | Chúzistán |
![]() ![]() Šúštar | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 89 255 (2005) |
Etnické složení | Peršané,Arabové |
Náboženské složení | Muslimové |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Šúštar (persky: شوشتر) je starodávné opevněné město v provincii Chúzistán na jihozápadě Íránu. Město je vzdáleno přibližně 92 km od města Ahváz, které je centrem celé provincie. Dle sčítání z roku 2005 mělo město 89 255 obyvatel.
Původní jméno města Šúštar v dobách vlády achaimenovské dynastie bylo Šurkutir. Samotné jméno města Šúštar se pojí se jménem starověkého města Susy a znamená větší než Susy.
V průběhu vlády dynastie Sásánovců bylo toto ostrovní město na řece Karún zvoleno za zimní sídlo panovníka. Řeka byla vedena kanály do příkopu okolo města, mosty a městské brány byly postaveny na východ, západ a jih. Další řeky v sousedství umožnily rozvoj zemědělství, např. pěstování cukrové třtiny je datováno od roku 226. Systém podzemních kanálů zvaných kanáty spojuje řeku se zásobárnami vody určenými k pokrytí městské spotřeby v obdobích, kdy byly městské brány zavřeny. Zbytky těchto kanálů mohou být i v současné době ještě nalezeny ve sklepech některých domů. Zavlažovací systém začal upadat v 19. století, kdy město ztratilo zemědělskou důležitost. Až v roce 1973 došlo k znovuoživení města posledním íránským šáhem Rezou Pahlavím.
Když král Šápúr I. z dynastie Sásánovců porazil římského císaře Valeriana, přikázal zajatým Římanům, aby postavili 550 metrů dlouhou přehradní hráz známou jako Band-e Kaisar („císařský most“).
Starodávné fortifikační zdi byly zničeny v době vlády safíovské dynastie.
Stejně jako ostatní Peršané si obyvatelé Šúštaru od pradávna udržují své kulturní dědictví. Obyvatelé této oblasti mluví dialektem, který je odlišný od spisovné perštiny.