Tento článek se bude věnovat tématu Zájmové sdružení právnických osob, které se stalo aktuálním v různých oblastech dnešní společnosti. Od svého vzniku až do současnosti vzbuzuje Zájmové sdružení právnických osob zájem odborníků, výzkumníků i široké veřejnosti díky svému dopadu a dopadu na různé aspekty každodenního života. V tomto směru budou analyzovány různé aspekty a dimenze, které Zájmové sdružení právnických osob zahrnuje, stejně jako jeho důsledky a výzvy v současném kontextu. Stejně tak budou přezkoumány různé pohledy a přístupy, které se kolem Zájmové sdružení právnických osob objevily, s cílem obohatit diskusi a poskytnout komplexní vizi tohoto fenoménu.
Zájmové sdružení právnických osob je forma právnické osoby podle dřívějšího českého občanského zákoníku, kterou vytvářely jiné právnické osoby za účelem ochrany svých zájmů nebo pro dosažení jiného cíle, např. výdělečného. Existují i nadále, ačkoli od roku 2014 již nemohou nová vznikat.
Členy zájmového sdružení mohou být pouze právnické osoby. Zakládaly se písemnou zakladatelskou smlouvou, případně schválením založení na ustavující členské schůzi (dokladem pak byl zápis ze schůze), právní subjektivitu však zájmové sdružení nabývalo až zápisem do registru sdružení vedeného u krajského úřadu příslušného podle sídla sdružení. K zápisu bylo také třeba předložit již schválené stanovy, které určovaly název, sídlo, předmět činnosti, orgány sdružení a další zákonem požadované náležitosti. Za nesplnění svých povinností zájmové sdružení odpovídá pouze svým majetkem (nikoliv majetkem svých členů). Před zánikem zájmového sdružení je třeba provést likvidaci, ledaže jmění přejde na právního nástupce.[1]
Takovým nástupcem může být již jen spolek, který nový občanský zákoník vzhledem k obdobnému charakteru zájmového sdružení upřednostnil před ostatními formami právnických osob.[2] Stále existující zájmové skupiny se prezentují jako profesní sdružení, unie, profesní organizace, komory apod.