Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu

Ve světě Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu existuje nekonečné množství aspektů, které si zaslouží být pečlivě prozkoumány a analyzovány. Od svých počátků až po svou relevanci dnes byl Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu předmětem fascinace a debat. V tomto článku se vydáte na cestu různými aspekty, které tvoří Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu, od jeho sociokulturních důsledků až po jeho dopad na každodenní život. Prostřednictvím reflexe a hluboké analýzy objevíte složitost a důležitost Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu v moderním světě. Připravte se na rozšíření svých obzorů a ponořte se do vesmíru znalostí a objevů!

Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu
Narození23. listopadu 1634 nebo 20. listopadu 1634
Újezd Svatého Kříže
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí2. listopadu 1696 (ve věku 61 let)
Trhanov
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníKlenčí pod Čerchovem
Povolánípodnikatel
Znám jakoLomikar
Choť(1674) Kateřina Polyxena Popelová z Lobkowicz († 1709)
DětiMarie Anna Lamingerová z Albenreuthu
RodLamingerové z Albenreuthu
PříbuzníVáclav Michael Bruntálský z Vrbna (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svobodný pán Wolf Maxmilián Laminger z Albenreuthu, zvaný Lomikar (23. listopadu 1634, Újezd Svatého Kříže – 2. listopadu 1696, Trhanov) byl český šlechtic a podnikatel z rodu Lamingerů z Albenreuthu.

Život

Byl nejmladší ze čtyř dětí Volfa Viléma Lamingera z Albenreuthu, který přestoupil ke katolické víře a v rámci pobělohorských konfiskací získal vládu nad Chodskem. V roce 1660 se Wolf po soudním procesu o dědictví stal pánem na domažlickém hradě, od roku 1676 sídlil na barokním zámku v Trhanově. V roce 1674 se oženil s Kateřinou Polyxenou, rozenou Popelovou z Lobkowicz († 5. února 1709), vdovou po prezidentu české komory Aleši Ferdinandu Wratislavovi z Mitrowicz († 1669) a měl s ní tři děti.

Chodské povstání

Laminger patřil k průkopníkům průmyslové výroby v Čechách, vlastnil sklářskou huť, železárnu a textilní manufakturu. Jako pracovní síly využíval také místní Chody, kteří mu však odpírali robotní povinnost s poukazem na stará královská privilegia. Nevoli vzbuzovalo také zabírání zemědělské půdy, kácení lesů, panský monopol na výčep piva, zvyšování daní a usazování německých kolonistů. Roku 1692 vypuklo proti Lamingerovi chodské povstání, po jeho potlačení byl Jan Kozina popraven 28. listopadu 1695 v Plzni. Necelý rok nato zemřel Laminger při hostině na mrtvici, je pohřben v kryptě kostela svatého Martina v Klenčí pod Čerchovem.

Pod jménem Lomikar je hlavní zápornou postavou románu Aloise Jiráska Psohlavci. Jeho děj vychází z legendy, podle které Jan Kozina při popravě vyzval Lomikara „do roka a do dne na boží sůd". Tento příběh jako první zapsal roku 1799 Ernst Papstmann. Na Trhanovsku se dlouho udržely zkazky o tom, že Lomikarův duch v noci straší v podobě bezhlavého jezdce.

Externí odkazy