V tomto článku se ponoříme do Veronika Zikmundová a zjistíme vše, co o něm potřebujete vědět. Od jeho počátků až po jeho dopad na dnešní společnost, prostřednictvím jeho aplikací a výhod, prozkoumáme každý relevantní aspekt, abychom vám nabídli kompletní vizi Veronika Zikmundová. Během následujících pár řádků se vydáte na cestu poznání, která vám umožní lépe porozumět tomuto zajímavému tématu. Nezáleží na tom, zda jste v oboru odborník nebo se o něj teprve začínáte zajímat, tento článek má pro každého něco. Připravte se tedy na to, že se ponoříte do fascinujícího světa Veronika Zikmundová a objevíte všechny zázraky, které nabízí.
Veronika Zikmundová | |
---|---|
Narození | 17. listopadu 1968 (56 let) Liberec |
Povolání | mongolistka |
Rodiče | Vladimír Zikmund |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Veronika Zikmundová (* 17. listopadu 1968 Liberec) je česká mongolistka[1][2] a spoluautorka monografie Mongolové: pravnuci Čingischána.[3]
Její otec pracoval pro Světovou zdravotnickou organizaci v rámci očkovacích programů, a tudíž měl možnost cestovat. Její matka pracovala na mikrobiologické stanici v Liberci. Podle vlastních slov byla počata v Kongu, v dětství ji ovlivnila návštěva Indie a Jemenu.[4]
Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, tehdy nově otevřený obor mongolistika. Díky možnosti žít mezi mluvčími tunguzsko-mandžuského jazyka šive se této řeči začala věnovat v rámci odborných aktivit, roku 2013 vydala knižně její částečný popis.[5] Dále publikovala odborné statě o tomto jazyku.[6][7] Přednášela veřejně o menšinách v Číně, o srovnání šamanských tradic Mongolů a Šive přednášela také v Londýně.[8][9]
Také se aktivně účastnila na vzniku výzkumného záměru Etnografie komunikace, který dokumentuje hovorovou řeč národů střední Asie, porovnává šamanské texty či přístup různých etnických skupin k jejich vlastní historii.[4]
Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Ústavu asijských studií (před rokem 2019 v Ústavu Jižní a Centrální Asie) vyučuje mongolštinu, mandžuštinu, šivejštinu, dějiny Mongolska.[1] Je autorkou nebo spoluautorkou několika desítek odborných publikací, především z oblasti mongolistiky.[10] V současné době působí jako zástupkyně ředitele Ústavu asijských studií.[1]