Varšavské knížectví

V dnešním světě je Varšavské knížectví tématem, které upoutalo pozornost lidí všech věkových kategorií a zájmů. Od akademiků a odborníků na dané téma až po ty, kteří jednoduše hledají obecné informace, se Varšavské knížectví stal zásadním referenčním bodem v moderní kultuře. Svým dopadem na různé aspekty společnosti Varšavské knížectví vyvolal debaty, diskuse a úvahy, které se snaží pochopit její význam v současném kontextu. V tomto článku prozkoumáme různé úhly Varšavské knížectví, od jeho vzniku až po jeho vývoj, abychom osvětlili jedno z nejdůležitějších témat současnosti.

Varšavské knížectví
Księstwo Warszawskie
Duché de Varsovie
Herzogtum Warschau
← Haličsko-vladiměřské království
← Pruské království
← Polsko-litevská unie (1569–1795) 		1807–1815 Kongresové Polsko →
Poznaňské velkovévodství →
Svobodné město Krakov →
Vlajka státu
vlajka 		Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Varšavské knížectví v roce 1812
155 000 km² (roku 1809)
Nejdelší řeka
Obyvatelstvo
2 600 000 (roku 1807)
4 300 000 (roku 1809)
Státní útvar
Francouzské císařstvíFrancouzské císařství Francouzské císařství
Vznik
1807 – ustanoveno Napoleonem na základě tylžského míru
Zánik
Státní útvary a území
Předcházející
Haličsko-vladiměřské království Haličsko-vladiměřské království
Pruské království Pruské království
Polsko-litevská unie (1569–1795) Polsko-litevská unie (1569–1795)
Následující
Kongresové Polsko Kongresové Polsko
Poznaňské velkovévodství Poznaňské velkovévodství
Svobodné město Krakov Svobodné město Krakov

Varšavské knížectví či vévodství (polsky Księstwo Warszawskie; francouzsky Duché de Varsovie; německy Herzogtum Warschau) byl státní útvar na území okleštěného Polska, který existoval v letech 1807–1813 jako formálně nezávislý územní celek, ve skutečnosti však podřízený napoleonské Francii. Hlavou knížectví byl král Saska, které patřilo do Rýnského spolku, patřícího pod protektorát Francie.

Varšavské knížectví bývá někdy nesprávně[zdroj?] uváděno jako Varšavské velkoknížectví nebo velkovévodství.

Historie

Vznik

Počátky tohoto útvaru sahají do roku 1796, kdy skupina spiklenců ustavila tajnou konfederaci připravující ozbrojené povstání. V roce 1798 vznikla ve Varšavě „Společnost polských republikánů“, která si kladla za cíl obnovení Polska s republikánsko-demokratickým zřízením. Mezitím se ve Francii vytvářela silná polská emigrační populace, která vedla politiku vedoucí k obnovení Polska. Roku 1797 byly vytvořeny Polské legie, které se účastnily bojů v Itálii. Po vypuknutí nové války s Pruskem a po bitvách u Jeny a Auerstädtu v roce 1806, kdy Napoleon Bonaparte porazil pruské vojsko, uplatnil „polskou otázku“. Ve Velkopolsku propuklo polské povstání. Povstalci společně s příslušníky Polských legií se účastnili dalších bojů ve Východním Prusku. Napoleon povolal do Berlína polského generála Henryka Dąbrowského a vyzval ho, aby uveřejnil provolání k Polákům.

Velký znak knížectví (rekonstrukce)

V lednu 1807 vznikla ve Varšavě vládní komise složená převážně z polských aristokratů, kterou Napoleon pověřil správou „Polska dobytého na králi pruském“. Začala se organizovat nová armáda pod vedením knížete Józefa Poniatowského, která brzy vstoupila do válečných akcí proti Prusku. Po jednáních bylo vytvořeno Varšavské knížectví pod vládou Friedricha Augusta Saského, který byl vnukem předposledního polského krále. Dne 7. července 1807 byl s Pruskem uzavřen v Tylži mír, ve kterém se mimo jiné Prusko vzdávalo polských území, které získalo za druhého a třetího dělení Polska. Na tomto území pak bylo ustanoveno Varšavské knížectví. Ještě v červenci podepsal Napoleon v Drážďanech polskou ústavu, která sice zrušila nevolnictví, ovšem nedávala mu právo na držení selského gruntu. Roku 1809 vtrhla do knížectví rakouská vojska (bitva u Raszynu), ovšem po dalším Napoleonově vítězství v bitvě u Wagramu se situace ustálila a k Varšavskému knížectví byla připojena území, která Rakušané zabrali během III. dělení Polska.

Zánik

Roku 1812 došlo k Napoleonovu tažení do Ruska, jehož se účastnila polská armáda o síle zhruba 100 000 mužů a tvořila tak téměř čtvrtinu Napoleonova vojska. Poláci bojovali statečně a kryli Napoleonův ústup při jeho přepravě přes Berezinu. Utrpěli obrovské ztráty. Při ústupu roku 1813 vtrhla ruská vojska do varšavského knížectví a země se dostala pod ruský vliv. Na vídeňském kongresu roku 1815 bylo dojednáno kompromisem rozdělení knížectví, které bývá nazýváno jako „čtvrté dělení Polska“. Toruňsko a Poznaňsko připadly Prusku, Tarnopolsko Rakousku, Krakov se stal „svobodným městem“ a zbytek knížectví byl přetvořen na Království polské (tzv. Kongresovka, podle příležitosti jeho vzniku - vídeňského kongresu) pod patronací Ruska, ale formálně spravované samostatně, podle vlastní ústavy.

Literatura

Související články

Externí odkazy