Valerie a týden divů
V dnešním světě zůstává Valerie a týden divů tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Ať už mluvíme o důležitosti Valerie a týden divů v moderní společnosti nebo o vlivu Valerie a týden divů v našem každodenním životě, nelze popřít dopad, který má na naše životy. Postupem času se Valerie a týden divů vyvinul a získal nové dimenze a stal se tématem debat a diskuzí v různých oblastech. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Valerie a týden divů a analyzujeme jeho význam v dnešním světě.
| Valerie a týden divů | |
|---|---|
| Země původu |  Československo |
| Jazyk | čeština |
| Délka | 73 min |
| Žánr | lyrický |
| Předloha | Valerie and Her Week of Wonders |
| Námět | Vítězslav Nezval |
| Scénář | Jaromil Jireš Ester Krumbachová |
| Režie | Jaromil Jireš |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Jaroslava Schallerová Helena Anýžová Jiří Prýmek Petr Kopřiva Karel Engel Jan Klusák |
| Produkce | Filmové studio Barrandov |
| Hudba | Luboš Fišer |
| Kamera | Jan Čuřík |
| Střih | Josef Valušiak |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 16. října 1970 |
| Produkční společnost | Barrandov Studio |
| Distribuce | Národní filmový archiv |
| Valerie a týden divů na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Valerie a týden divů je československý surrealistický horor, který natočil v roce 1969 Jaromil Jireš podle stejnojmenné prózy Vitězslava Nezvala z roku 1935. Předloha je ovlivněna surrealismem a pohrává si s motivy z pohádek i z pokleslé hororové četby. Využívá logiku snu, v níž neplatí kauzalita a postavy libovolně mění svoji identitu. Leitmotivem je dospívání mladé dívky, která objevuje tajemství sexuality a bouří se proti represivním institucím jako rodina nebo církev.
Filmové zpracování je výrazně stylizovanou podívanou, využívající secesní dekorace i atmosféru vesnických poutí s jejich panoptiky. Nezvyklou působivost podtrhuje scéna Ester Krumbachové, kamera Jana Čuříka a hudba Luboše Fišera. V titulní roli debutovala Jaroslava Schallerová. Film se natáčel ve Slavonicích.
Děj
Příběh se odehrává během léta ve starobylém městečku, kde žije Valerie se svou přísnou babičkou. Přijíždějí komedianti, mezi nimiž je netvor zvaný Tchoř a jeho syn Orlík. Valerii pronásledují vidiny, v nichž vystupuje babička jako upírka, která se proměňuje v mladou přitažlivou ženu. Zároveň se Valerie dovídá, že Tchoř je její otec, takže Orlík, který se jí dvoří, je vlastně její bratr (incestní motiv). Objevuje se také přítelkyně a zasvětitelka Hedvika, mladá žena, která se má provdat za bohatého statkáře, a perverzní kněz Gracián, který se Valerii pokusí znásilnit a když neuspěje, chce ji upálit jako čarodějnici. Nakonec Valerie díky své nevinnosti ze všech nástrah vyvázne a pozná své skutečné rodiče.
Obsazení
- Jaroslava Schallerová: Valerie
- Helena Anýžová: babička
- Petr Kopřiva: Orlík
- Jiří Prýmek: Tchoř
- Jan Klusák: Gracián
- Alena Stojáková: Hedvika
- Karel Engel: kočí Ondřej
- Eva Olmerová: služka
- Jana Andresíková: služka
- Robert Nezval: muzikant
Přijetí
- „Film má pečlivou strukturu, neboť je to v podstatě báseň — uspořádané dílo imaginace založené, alespoň částečně, na vědomém snění s otevřenýma očima. V převážné části filmu vidíme Valerii jako divačku, voyeurku sledující scény, které si záměrně vymyslela, jak za úsvitu či soumraku vyvolává typicky surrealistické obrazy.“
Peter Hames: Československá nová vlna. Přeložil Tomáš Pekárek. KMa, Praha 2008. ISBN 978-80-7309-580-2 (s. 226)
- „Z této brakové, upíří, deviantně sentimentální novelky se Jirešovi podařilo udělat podivně sugestivní, surrealistickou vizuální báseň, jež je hlavně výtvarnou záležitostí.“
Luboš Ptáček a kolektiv: Panorama českého filmu. Rubico, Olomouc 2000. ISBN 80-85839-54-7 (s. 258)
- „Realizácia dotvára atmosféru poetického hororu nielen vo výtvarnej, ale aj v hereckej zložke, a to zložitými asociatívnymi spojeniami záberov, v kterých jednotiacu líniu vytvára postava Valérie.“
Richard Blech a kolektív: Encyklopédia filmu. Obzor, Bratislava 1993. ISBN 80-2150219-3 (s. 852)
- „Teprve potom se Jireš totiž dostal k práci, pro niž je zřejmě — citlivý a poetický člověk, jakým je — stvořen. Podle „černého“ románu největšího básníka českého surrealismu Vítězslava Nezvala Valerie a týden divů napsal s Ester Krumbachovou scénář a natočil film. V něm se konečně povznesl z bahna světa do oblasti krásy, která je — nebo by měla být — výraznou součástí lidskosti.“
Josef Škvorecký: Všichni ti bystří mladí muži a ženy. Horizont, Praha 1991. ISBN 80-7012-055-X (s. 195)
Ocenění
Film získal hlavní cenu na festivalu v Bergamu 1970 a cenu Stříbrný Hugo za barevnou kameru na filmovém festivalu v Chicagu.