Vítězslav Kocourek

V dnešním článku prozkoumáme Vítězslav Kocourek, vysoce relevantní téma, které v poslední době upoutalo pozornost veřejnosti i odborníků. Vítězslav Kocourek se ukázal být různorodým a multidisciplinárním bodem zájmu s důsledky od zdraví a vědy až po politiku a populární kulturu. Prostřednictvím komplexní analýzy prozkoumáme různé aspekty Vítězslav Kocourek, jeho potenciální dopady a jeho vývoj v čase. Shromažďováním aktualizovaných a spolehlivých informací se snažíme nabídnout úplnou a obohacující vizi tohoto tématu, která nepochybně vyvolá úvahy a debaty v různých oblastech.

Vítězslav Kocourek
Narození3. srpna 1920
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí30. prosince 1995 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
PseudonymJiří Bernard
Povolánípřekladatel, spisovatel, novinář a redaktor
Témataliteratura, žurnalistika, rozhlasová tvorba a překlad
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vítězslav Kocourek (3. srpna 1920, Praha – 30. prosince 1995, Praha) byl český spisovatel a překladatel z angličtiny, němčiny, francouzštiny a ruštiny.[1]

Životopis

Po maturitní zkoušce v roce 1939 začal studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po uzavření českých vysokých škol vystřídal několik úřednických míst. Během okupace působil v odboji a byl i ve skupině Předvoj. Po válce začal pracovat jako redaktor a při zaměstnání studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde promoval v roce 1950.[1] V roce 1948 podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[2] Pracoval jako redaktor Rudého práva a od roku 1949 byl ve vedení kulturněpolitického týdeníku Lidová kultura, který byl tištěn pro Jednotná zemědělská družstva k podpoře zájmů „pracujícího lidu“.[3] Po smrti Václava Řezáče byl v roce 1956 dosazen na post šéfredaktora nakladatelství Československý spisovatel a tuto práci dělal až do roku 1959.[3] Poté nastoupil jako šéfredaktor do Divadelního a literárního jednatelství (DILIA), kde setrval až do roku 1964. V letech 1964–1968 byl vedoucím redaktorem a později zástupcem šéfredaktora Státního nakladatelství dětské knihy. Od roku 1968 znovu působil v nakladatelství Československý spisovatel. Jako propagační úředník byl během normalizace propuštěn v roce 1972 z politických důvodů[4]. Až do odchodu do důchodu v roce 1980 pracoval jako korektor tiskárny Mír (zároveň překládal a psal lektorské posudky, anonymně nebo pod jmény jiných autorů).[1]

Dílo

Beletrie

Roku 1955 vydal sbírku epigramů Ostré drápky a roku 1961 Sportovní povídky. Další díla: Za pohádkou kolem světa (1957), Se zvířátky kolem světa (1958), Vzpoura na lodi Bounty (1960). Roku 1966 vydal encyklopedii Vesmír, Země, člověk - a my děti. Také roku 1981 pod jménem Jaroslava Huláka převyprávěl Homérovu Odysseiu (1981).[1]

V Literárních novinách vycházely v roce 1991 na pokračování Kocourkovy vzpomínky Co bylo, bylo.[1]

Překlady

Z angličtiny

Z francouzštiny

Z němčiny

Z ruštiny

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e Vítězslav Kocourek ve Slovníku české literatury po roce 1945
  2. ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. Tvorba . Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 . Roč. 17, čís. 8. Dostupné online. 
  3. ↑ a b KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. S. 503, 278. 
  4. ↑ KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy, divadelních a filmových pracovníků, redaktorů. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 280 s. (Kdo byl kdo). ISBN 978-80-7277-093-9. S. 131. 

Externí odkazy