V tomto článku se ponoříme do tématu Válka o Jenkinsovo ucho. Válka o Jenkinsovo ucho je téma, které vyvolalo velký zájem v různých oblastech společnosti, od politiky po vědu. V průběhu historie byl Válka o Jenkinsovo ucho předmětem mnoha výzkumů a diskusí, což vedlo k většímu porozumění a znalostem tohoto tématu. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy a přístupy související s Válka o Jenkinsovo ucho a také jeho dopad na dnešní společnost. Od svého vzniku až po budoucí důsledky je Válka o Jenkinsovo ucho vysoce relevantní téma, které si zaslouží hloubkovou analýzu.
Válka o Jenkinsovo ucho | |||
---|---|---|---|
![]() Mapa Západní Indie zobrazující místa bitev války o Jenkinsovo ucho | |||
Trvání | 1739–1748 | ||
Místo | Karibik, Florida–Georgie Pacifik, Atlantik | ||
Příčiny | vzájemné obchodní a územní spory v Novém světě | ||
Výsledek | status quo ante bellum – navrácení do stavu před válkou | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jako válka o Jenkinsovo ucho se označuje konflikt mezi Velkou Británií a Španělskem, který probíhal v Americe v letech 1739–1748. Jeho příčinou byly vzájemné obchodní a územní spory v koloniích těchto států. Roku 1740 se konflikt stal součástí rozsáhlejšího mezinárodního měření sil – války o dědictví rakouské. Ukončen byl roku 1748 cášským mírem.
Utrechtský mír z roku 1713 zajišťoval Britům výsadní právo na dovoz otroků do španělských kolonií v Americe – asiento a umožňoval jim do španělských držav dovážet i omezené množství zboží. Mezi britskými přepravci a španělskou pobřežní stráží v Americe ale postupně narůstaly konflikty. Při jednom z nich byla roku 1731 posádka britské brigy Rebecca pod velením kapitána Roberta Jenkinse obviněna z pašování zboží a i když se na lodi žádný kontraband nenašel,[zdroj?] Španělé zboží zabavili, velitele lodi mučili a nakonec mu uřízli ucho. Nejednalo se o ojedinělý incident, stížností britských přepravců na chování španělských úřadů v Americe přibývalo.
Roku 1738 během narůstajícího napětí mezi oběma státy kapitán Jenkins vystoupil v dolní sněmovně britského parlamentu a poslancům přednesl svůj starý případ, jako důkaz předložil i uříznuté ucho.[1][2] Několik let starý incident, který vyvolal všeobecné pobouření, nakonec Britům posloužil roku 1739 jako záminka k vyhlášení války. Hlavní příčinou konfliktu, kterému se původně předseda britské vlády Walpole snažil vyhnout, byla ale britská snaha o likvidaci španělského obchodního monopolu ve velké části Západní Indie. Ve hře byly rovněž hranice Floridy a pokračování britského asienta na dovoz otroků do Ameriky.[3][4][5]
Útok zahájili Britové, když jejich síly pod velením admirála Edwarda Vernona obsadily roku 1739 španělskou pevnost Portobelo. O rok později se Britové zmocnili Chagresu v dnešní Panamě, Vernonův pokus o obsazení Cartageny se ale již nezdařil. Stejně tak selhala snaha guvernéra Georgie Jamese Oglethorpa o dobytí St. Augustinu na Floridě. V roce 1742 sice Britové odrazili útok svých nepřátel na ostrov svatého Šimona, ale neuspěli ani při druhém pokusu o obsazení St. Augustine a tak se z Floridy zcela stáhli.[3][4][5]
Během konfliktu námořníci obou států přepadávali lodě svých protivníků.[3]
Roku 1740 vypukla válka i mezi dalšími evropskými státy a konflikt mezi Španělskem a Velkou Británií se stal součástí války o dědictví rakouské. Ta byla ukončena v roce 1748 cášským mírem. Podle této smlouvy byl v Americe obnoven tzv. status quo ante bellum – všechna území se vrátila původním vlastníkům.[3][5]