Václav Prokop Duchovský

V tomto článku se ponoříme do tématu Václav Prokop Duchovský, které v posledních letech vyvolalo velký zájem. _Var1 je koncept, který byl předmětem debat a diskuzí v různých oblastech, od politiky po vědu. V průběhu historie hrál Václav Prokop Duchovský zásadní roli ve společnosti a utvářel způsob, jakým lidé interagují mezi sebou navzájem a prostředí kolem nich. V tomto smyslu je nezbytné do hloubky porozumět různým aspektům, které zahrnují Václav Prokop Duchovský, a také jeho vlivu na rozhodování a konfiguraci reality, která nás obklopuje. Proto v tomto článku prozkoumáme různé přístupy a perspektivy související s Václav Prokop Duchovský s cílem osvětlit téma, které i dnes vzbuzuje velký zájem a zvědavost.

Václav Prokop Duchovský
Narození1717
Plzeň
Úmrtí10. února 1773 (ve věku 55–56 let)
Praha
Povolánířímskokatolický kněz
Tématacírkevní správa a historiografie
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Prokop Duchovský (1717 Plzeň – 10. února 1773 Praha) byl český římskokatolický kněz, jezuita, historik a spisovatel.

Život

V mládí se vzdělával na jezuitských školách, gymnázium vystudoval v Plzni a bohosloví v Praze. Později vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova a byl vysvěcen na kněze. Stal se sekretářem pražské arcibiskupské konzistoře a zastával i úřad expeditora „ve věcech týkajících se kacířské zvrácenosti" (in causis ad haereticam pravitatem pertinentibus).[1] Expeditor byl konzistorní úředník, kněz, který dohlížel na záležitosti, jež se týkaly bludařství.[2]

Vedle úředních povinností se horlivě zabýval českými dějinami. Obdivoval Kroniku českou od Václava Hájka z Libočan a obhajoval i výklady dalších barokních historiků. Soudil, že jsou důvěryhodní všude tam, kde se nenalezne starší svědectví, které by jejich tvrzení vyvracelo. Zastával se tradičního líčení událostí, jak je posvětila staletí.[3]

Byl odpůrcem osvícenského historika Gelasia Dobnera, propagátora zásady kritického myšlení, vystupoval proti jeho kritice Hájka a polemizoval s ním o existenci mytických národních praotců Čecha a Lecha.[4] Jeho polemický spis proti Dobnerovi (Lucifer lucens..., 1765) byl zkonfiskován pražským arcibiskupem Antonínem Petrem Příchovským z Příchovic,[5] ale za pozdější práci (Apocrisis..., 1771) obdržel cenu od polského knížete Jablonského.[6]

Dílo

Publikoval dva spisy namířené proti Dobnerovi a jeho názorům:

  • Lucifer lucens non urens lustrans ac illustrans omissa et commissa in prodromo annalium Hayekanorum..., Praha 1765
  • Apocrisis ad quaestiones propositas de Cecho, Lipsko 1771

Jeho další historické práce zůstaly v rukopise.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ TUMPACH, Josef; PODLAHA, Antonín, et al. Český slovník bohovědný. Díl 3., církevní řády-Ezzo (sešity 42–82). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1917–1926. 1008 s. cnb000308871. Heslo „Duchovský", s. 632. 
  2. ↑ KRYŠTŮFEK, František Xaver. Dějiny církve katolické ve státech rakousko-uherských s obzvláštním zřetelem k zemím koruny české od doby slavného panování císařovny Marie Terezie až do času J.V. císaře a krále Františka Josefa I. (1740-1898). . V Praze: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1898. 538 s. cnb000596484. Kapitola „Péče konsistoře pražské o vykořenění bludařství", s. 76–81, citováno ze s. 76–77. 
  3. ↑ ŠIMEČEK, Zdeněk. Počátky vědeckého studia rukopisů a česká historiografie před Dobrovským. Studie o rukopisech. 1996, roč. 31, s. 101–118, citováno ze s. 108. 
  4. ↑ CERMAN, Ivo. Šlechtická kultura v 18. století: filozofové, mystici, politici. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 761 s. ISBN 978-80-7422-122-4. S. 57. 
  5. ↑ VOŠÁHLÍKOVÁ, Pavla. DUCHOVSKÝ, Václav Prokop 1717 –10. 2. 1773. biography.hiu.cas.cz . . Dostupné online. 
  6. ↑ a b Ottův slovník naučný. 8. Dřevěné stavby-Falšování. Praha: J. Otto, 1894. 1039 s. Kapitola Duchovský, Václav Prokop, s. 150. 

Literatura

  • CERMAN, Ivo. Šlechtická kultura v 18. století: filozofové, mystici, politici. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 761 s. ISBN 978-80-7422-122-4. 
  • HAUBELT, Josef. Dějepisectví Gelasia Dobnera. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1979. 151 s. 
  • KUDĚLKA, Milan. Spor Gelasia Dobnera o Hájkovu kroniku. : Československá akademie věd, 1964.