Tento článek analyzuje význam Václav Bátěk v dnešní společnosti. Václav Bátěk je opakujícím se tématem v různých oblastech, od politiky po technologie, včetně vzdělávání a životního prostředí. Je to téma, které v průběhu let vyvolalo debaty, kontroverze a nové objevy. Václav Bátěk se ukázal jako zásadní v životě lidí, ovlivňuje jejich rozhodnutí, způsob života a způsob, jak čelit každodenním výzvám. Tento článek prozkoumá, jak se Václav Bátěk vyvíjel v průběhu času a jaký dopad měl na společnost. Kromě toho budou prozkoumány budoucí projekce Václav Bátěk a jeho možný vliv na každodenní život.
JUDr. Václav Bátěk | |
---|---|
Poslanec Ústavodárného NS | |
Ve funkci: 1947 – 1948 | |
Poslanec Nár. shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1948 – 1953 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | ČSL |
Narození | 20. března 1912 Praha ![]() |
Úmrtí | 18. září 1988 (ve věku 76 let) |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Profese | advokát a politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Václav Bátěk (20. března 1912 Praha – 18. září 1988[1]) byl český a československý politik Československé strany lidové a poválečný i poúnorový poslanec Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR.
Narodil se v Praze. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde roku 1935 získal také doktorát. Poté byl přijat do právního oddělení firmy Baťa ve Zlíně. V roce 1943 si otevřel vlastní právní kancelář a začal podporovat odboj na Zlínsku. Na jaře 1945 byl zatčen gestapem, ale brzy poté byl propuštěn. Po válce se stal hlavním obhájcem Jana Antonína Bati před mimořádným lidovým soudem. V květnu 1945 vstoupil do ČSL.[2]
V parlamentních volbách v roce 1946 se stal po rezignaci Rostislava Sochorce v listopadu 1947 poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSL.[3] Během únorového převratu v roce 1948 patřil ke skupině politiků lidové strany, kteří souhlasili s vývojem a setrvali ve straně i poté, co se stala loajálním spojencem KSČ. Znovu se za ČSL členem parlamentu stal ve volbách do Národního shromáždění roku 1948. Zvolen byl za volební kraj Zlín a v parlamentu setrval do své rezignace v březnu 1953. Pak ho nahradil Václav Jiránek.[4]
V 50. letech se začal stýkat s bývalými lidovci a členy nakladatelství Vyšehrad, které chtěla KSČ zavřít.[2] Byl proto pronásledován komunistickým režimem. Státní bezpečnost spustila okolo něj Akci Batěk, popisující jeho „nepřátelskou činnost“.[5] Byl odsouzen na 12 let, ale již v roce 1955 propuštěn pod podmínkou, že bude donášet na pracovníky brněnské redakce Lidové demokracie. StB s ním však brzy přerušila styk, protože jí žádné informace nepodával. Poté pracoval v různých dělnických profesích a rehabilitován byl až v roce 1968. Poté emigroval a stopy po něm mizí.[2]