Třída Aréthuse
Otázka Třída Aréthuse je dnes velmi aktuální, protože má významný dopad na životy lidí po celém světě. Třída Aréthuse je již dlouho předmětem debat, výzkumu a analýz odborníků v této oblasti. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy na Třída Aréthuse a jeho důležitost v různých kontextech. Kromě toho prozkoumáme, jak se Třída Aréthuse vyvíjel v průběhu času a jaké jsou současné důsledky pro společnost. Třída Aréthuse je bezpochyby téma, které si v dnešním světě zaslouží naši pozornost a reflexi.
| Třída Aréthuse | |
|---|---|
 Argonaute | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Francouzské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 4 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Narval |
| Nástupce | třída Daphné |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 543 t (na hladině) 669 t (pod hladinou) |
| Délka | 49,6 m |
| Šířka | 5,8 m |
| Ponor | 4 m |
| Pohon | 2 dieselgenerátory, 1 elektromotor |
| Rychlost | 12,5 uzlu (na hladině) 16 uzlů (pod hladinou) |
| Posádka | 40 |
| Výzbroj | 4× 550mm torpédomet |
Třída Aréthuse byla třída malých diesel-elektrických ponorek francouzského námořnictva. Jejich úkolem bylo ničení nepřátelských ponorek v prostoru mezi Severní Afrikou a Francií. Celkem byly postaveny čtyři jednotky. Všechny již byly vyřazeny, Argonaute se dochovala jako muzeum. Další evolucí této třídy se stala exportně velmi úspěšná třída Daphné.[1]
Stavba
Jednotky:[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|
| Aréthuse (S635) | březen 1955 | 9. listopadu 1957 | 23. října 1958 | 1979 vyřazena |
| Argonaute (S636) | březen 1955 | 29. června 1957 | 11. února 1959 | 1982 vyřazena, muzeum |
| Amazone (S639) | prosinec 1955 | 3. dubna 1958 | 1. července 1959 | 1980 vyřazena |
| Ariane (S640) | prosinec 1955 | 12. září 1958 | 16. března 1960 | 1981 vyřazena |
Konstrukce
Ponorky byly navrženy jako malé, obratné, tiché a silně vyzbrojené. Na palubě nesly moderní elektroniku. Jejich výzbroj tvořily čtyři 550mm torpédomety. Pohonný systém tvořily dva dieselgenerátory SEMT-Pielstick a jeden elektromotor, roztáčející jednu vrtuli. Pohonný systém byl dobře odhlučněn. Nejvyšší rychlost dosahovala 12,5 uzlu na hladině a až 16 uzlů pod hladinou.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 112.
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Aréthuse na Wikimedia Commons
