Sulfid olovnatý
V dnešním světě se Sulfid olovnatý stal tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí. Ať už mluvíme o Sulfid olovnatý jako o historické postavě, abstraktním konceptu nebo aktuálním tématu, jeho relevance a dopad překračuje bariéry a hranice a ovlivňuje lidi různého věku, kultur a profesí. V tomto článku se budeme snažit prozkoumat a analyzovat různé aspekty související s Sulfid olovnatý s cílem poskytnout ucelenou a obohacující vizi tohoto aktuálně významného tématu.
| Sulfid olovnatý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Sulfid olovnatý |
| Anglický název | Lead(II) sulfide |
| Německý název | Blei(II)-sulfid |
| Sumární vzorec | PbS |
| Vzhled | hnědočerný prášek |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1314-87-0 |
| PubChem | 14819 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 239,30 g/mol |
| Teplota tání | 1 114 °C |
| Teplota varu | 1 390 °C |
| Hustota | 7,58 g/cm³ (20 °C) |
| Index lomu | nD= 3,921 (20 °C) |
| Tvrdost | 2,5–2,75 |
| Rozpustnost ve vodě | 0,000 086 g/100 g |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | koncentrované silné kyseliny |
| Součin rozpustnosti | 2,51×10−27 |
| Relativní permitivita εr | 17,9 (15 °C) |
| Měrný elektrický odpor | −3,2 Ώm |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | kubická plošně centrovaná |
| Hrana krystalové mřížky | a=592,3 až 593,6 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −94,37 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 91,2 J K−1 mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −92,74 kJ/mol |
| Bezpečnost | |
 GHS07  GHS08  GHS09 Nebezpečí[1] | |
| R-věty | R61, R20/22, R33, R62, R50/53 |
| S-věty | S53, S45, S60, S61 |
| NFPA 704 |  0
2
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sulfid olovnatý (chemický vzorec PbS) je hnědočerná práškovitá látka, nerozpustná ve vodě, rozpustná pouze v roztocích silných koncentrovaných kyselin. V přírodě se vyskytuje v podobě minerálu galenitu, který patří k významným rudám olova.
Reakce a využití
Pražením lze sulfid olovnatý převést na oxid olovnatý PbO a oxid siřičitý SO2 a následně redukcí uhlíkem (koksem) se získá olovo, čehož se právě využívá při výrobě olova z galenitu.
- 2 PbS + 3 O2 → 2 PbO + 2 SO2
- PbO + C → Pb + CO
Sulfid olovnatý lze připravit srážením rozpustných solí olovnatých roztokem alkalického sulfidu nebo sulfanem, působením sulfanu na olovo nebo přímo slučováním olova se sírou za vyšší teploty.
- Pb2+ + Na2S → PbS + 2 Na+ nebo Pb2+ + H2S → PbS + 2 H+
- Pb + H2S → PbS + H2
- Pb + S → PbS
Velmi dlouho se využíval sulfid olovnatý jako černý pigment, ale nyní se využívá nejvíce pro své polovodičové vlastnosti. Využívá se na detekci prvků v různých infračervených detektorech.
Toxicita
Olovnaté sloučeniny jsou pro organismy normálně vysoce toxické, ovšem sulfid olovnatý je díky extrémně nízké rozpustnosti ve vodě a poměrně vysoké netečnosti vůči kyselinám netoxická sloučenina olova. Nebezpečným se stává po reakci s koncentrovanou kyselinou dusičnou, při reakci totiž vzniká rozpustný dusičnan olovnatý Pb(NO3)2 a navíc vysoce toxický sulfan H2S.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lead(II) sulfide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Lead(II) sulfide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov . PubChem . Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sulfid olovnatý na Wikimedia Commons
