Sulfid antimonitý

V dnešním světě se Sulfid antimonitý stal tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí po celém světě. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho vlivu na populární kulturu nebo jeho aktuálnosti dnes, Sulfid antimonitý je téma, které nenechává nikoho lhostejným. Od odborníků na danou problematiku až po širokou veřejnost, každý má co říct nebo se o Sulfid antimonitý dozvědět. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy související s Sulfid antimonitý s cílem ponořit se do jeho důležitosti a lépe porozumět jeho roli v různých kontextech.

Sulfid antimonitý
Obecné
Systematický názevSulfid antimonitý
Anglický názevAntimony(III) sulfide
Německý názevAntimon(III)-sulfid
Sumární vzorecSb4S6
Vzhledšedý nebo žlutý prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS1345-04-6
PubChem16689752
SMILESS12S3S1S(S2)S3
Vlastnosti
Molární hmotnost679,43 g/mol
Teplota tání548 °C
Hustota4,659 g/cm3 (20 °C)
4,12 g/cm3 (amorfní)
Index lomunDa= 3,194
nDb= 4,064
nDc= 4,303
Tvrdost2
Rozpustnost ve vodě0,000 175 g/100 g
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol
roztok K2S
roztok NH4HS
roztok HCl
Relativní permitivita εr11,15 (20 °C)
Struktura
Krystalová strukturakosočtverečná
amorfní
Hrana krystalové mřížkya= 1 123 pm
b= 1 131 pm
c= 383,9 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−173,6 kJ/mol
−147,3 kJ/mol (amorfní)
Entalpie tání ΔHt138 J/g
Standardní molární entropie S°182 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−173,6 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,352 9 JK−1g−1
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-větyR20/22, R51/53
S-větyS61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sulfid antimonitý (chemický vzorec Sb4S6 nebo někdy zkráceně jen Sb2S3) je pevná látka, velmi málo rozpustná ve vodě, ovšem dobře rozpustná v roztocích rozpustných sulfidů nebo hydrogensulfidů. Se silnými kyselinami reaguje za vzniku antimonitých solí a uvolnění sulfanu, který způsobuje silný zápach po zkažených vejcích. V hydroxidech se rozpouští za vzniku antimonitanů. Na vzduchu hoří za vzniku oxidu antimonitého Sb4O6 a oxidu siřičitého SO2. Je to redukční činidlo, které se oxiduje za vzniku sloučenin Sb+V.

Modifikace a výskyt

Vyskytuje se ve dvou krystalických modifikacích a to kosočtverečné (ortorombické), která má šedou barvu, a amorfní, která má žlutou barvu. Šedá modifikace je běžnější a údaje v postranním sloupci jsou uváděny pro ní (pokud není uvedeno jinak). V šedé modifikaci se v přírodě nachází jako minerál antimonit (stibnit).

Struktura

Adamantanová klec
Adamantanová klec

Atomy antimonu jsou se sírou vázány do struktury adamantanové klece, což znamená, že z každého atomu antimonu vychází 3 vazby na atomy síry a každý z těchto atomů síry se váže na jiný atom antimonu. Dalo by se říci, že každý atom antimonu je provázán s třemi dalšími atomy antimonu pomocí „sirných můstků“. Z tohoto důvodu je vhodnější zapisovat vzorec sulfidu antimonitého jako Sb4S6 a nikoliv Sb2S3 i když tento zápis není špatný, ale nevystihuje správné prostorové uspořádání molekuly.

Příprava

Čistý sulfid antimonitý lze připravit reakcí chloridu antimonitého SbCl3thioacetamidem CH3CSNH2 v ethanolu nebo kyselině octové.

Nebo ho lze připravit spalováním práškovitého antimonu se sírou:

16 Sb + 3 S8 → 4 Sb4S6

Laboratorně ho lze jednoduše připravit srážením antimonité soli roztokem rozpustného sulfidu nebo sulfanem:

4 Sb3+ + 6 S2− → Sb4S6

Využití

Jako minerál byl sulfid antimonitý znám od starověku a používal se jako černý make-up pro barvení obočí a očních víček. Dnes se využívá jako přísada v zápalkách, pyrotechnice, do rubínově červených skel, jako barvivo na umělé hmoty a jako zpomalovač hoření.

Sulfid antimonitý je polovodič s vysokou citlivostí na světlo a byl použit v televizních kamerách a jiných optoelektronických zařízeních.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antimon(III)-sulfid na německé Wikipedii.

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy