Stockholmská výzva

V dnešním světě získal Stockholmská výzva velký význam v různých aspektech každodenního života. Jak na osobní, tak na profesionální úrovni se přítomnost Stockholmská výzva stala určujícím faktorem, který utváří naše rozhodnutí, názory a chování. S rozvojem technologií a globalizací se Stockholmská výzva podařilo překonat hranice a kulturní bariéry a stal se tématem obecného zájmu a místem setkání moderní společnosti. Od svého dopadu na ekonomiku až po vliv na politiku a kulturu, Stockholmská výzva utkal síť spojení, která ovlivňuje všechny kouty planety. V tomto článku podrobně prozkoumáme základní roli, kterou Stockholmská výzva hraje v našem každodenním životě, a jak se dokázal prosadit jako klíčový prvek ve vývoji dnešní společnosti.

Sovětská poštovní známka z roku 1951 znázorňující sovětský válečný památník v berlínském parku Treptower s plným zněním výzvy

Stockholmská výzva byla iniciativa zahájená Světovou mírovou radou dne 19. března 1950 na podporu jaderného odzbrojení a prevenci atomové války.

Okolnosti

19. března 1950[1][2] (některé zdroje uvádí 15. března)[3] Světová mírová rada schválila Stockholmskou výzvu, požadující absolutní zákaz jaderných zbraní. Stalo se tak během třetího zasedání tzv. "Stálého výboru světového kongresu obránců míru" probíhajícího ve dnech 16. - 20. března 1950.[2] Výzvu zahájil francouzský fyzik, komunista a laureát Nobelovy ceny za chemii z roku 1935 Frédéric Joliot-Curie. Asi dva týdny po zahájení korejské války první publikace iniciativy s názvem Peacegram tvrdila, že výzva již má 1,5 milionu signatářů.[4] Celkový počet shromážděných petic údajně podepsalo 273 470 566 osob (včetně celé dospělé populace Sovětského svazu). Výzvu také podepsalo mnoho významných osobností veřejného života, umělců a intelektuálů.[5] Text výzvy zní:

Požadujeme zakázání atomových zbraní jako nástroje zastrašování a masového vraždění obyvatelstva. K prosazení tohoto opatření požadujeme přísnou mezinárodní kontrolu.

Věříme, že každá vláda, která jako první použije atomové zbraně proti kterékoli jiné zemi, spáchá zločin proti lidskosti a mělo by se s ní jednat jako s válečným zločincem.

Vyzýváme všechny muže a ženy dobré vůle na celém světě, aby tuto výzvu podepsali.

V Československu

V Československu vyzval Československý výbor obránců míru k zahájení podpisové akce na podporu této rezoluce, adresované parlamentům zemí celého světa, přibližně o měsíc později, 21. dubna 1950.[2] Ústřední výbor KSČ počítal s tím, že se podaří sesbírat podpisy minimálně 75 % dospělých obyvatel země. Podpisovou kampaň doprovázely další akce včetně realizace mírových pracovních směn, výstavba dětských hřišť míru, vysazování alejí míru, založení Fondu míru a jiné. Rudé právo informovalo, že mírové prohlášení podepsalo 9 482 738 lidí, jejichž podpisy obdržel prezident Gottwald z rukou členů Československého výboru obránců míru.[6]

Text předkládaný lidem k podpisu měl znaky manipulace a cílené propagandy a jména osob, které podepsat odmítly, byly zaznamenávány včetně zápisu do kádrového profilu a osoby byly dále sledovány.[6] Na tuto masovou podpisovou akci „lidu“ posléze navázal požadavek vysokého trestu pro Miladu Horákovou nebo Vladimíra Haškovce, osobního Gottwaldova lékaře – rezoluce pracujících měly účel stát se argumentem pro udělení nejvyšších trestů vynesených „ve jménu lidu“ ). O vypjaté atmosféře schůzí, na nichž byly přijímány rezoluce, svědčí tajná hlášení pro ÚV KSČ; dikce článků Rudého práva, které rezoluce zveřejňovalo, zase jasně podporuje pohrdavé označení zatčených a odsouzených jako „parazitů národa“ „odporných stvůr" a „hyen lidské společnosti“.[7]

Protikomunistické reakce

USA Stockholmskou výzvu odmítly a americký ministr zahraničí Dean Acheson ji označil za „propagandistický trik ve falešné 'mírové ofenzívě' Sovětského svazu.“[4][8]

Antikomunisté ve Francii reagovali na Stockholmskou výzvu (francouzsky: L'Appel de Stockholm) vytvořením skupiny Paix et Liberté, která měla čelit komunistické propagandě svými vlastními: jedním z jejich prvních plakátů byla La Pelle de Stockholm („Stockholmská lopata“), která kopala hroby zemí ve východní Evropě, které si Sověti podrobili.

Významní signatáři

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stockholm Appeal na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Foreign Relations of the United States, 1950, National Security Affairs; Foreign Economic Policy, Volume I - Office of the Historian. history.state.gov . . Dostupné online. 
  2. ↑ a b c podpisové kampaně: TOTALITA. www.totalita.cz . . Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ "Stockholm Peace Appeal". In W.E.B. Du Bois: An Encyclopedia. Gerald Horne; Mary Young eds. (2001). Greenwood Publishing Group. pp. 301–302.
  4. ↑ a b BASS, AMY. Those about him remained silent : the battle over W.E.B. Du Bois. Minneapolis: University of Minnesota Press 1 online resource (xxiv, 198 pages, 8 unnumbered pages of plates) s. Dostupné online. ISBN 978-0-8166-7042-0, ISBN 0-8166-7042-0. OCLC 527792934 
  5. ↑ AMIARD, JEAN-CLAUDE. Military Nuclear Accidents. Newark: John Wiley & Sons, Incorporated 1 online resource (276 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-1-119-57248-0, ISBN 1-119-57248-7. OCLC 1079007726 
  6. ↑ a b ADAMUS, Jakub. Katolická mírová hnutí 1948-1968 v Československu s důrazem na osobu Josefa Plojhara . Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2017 . Dostupné online. 
  7. ↑ KOUROVÁ, Pavlína. Propagandistické kampaně v Československu v letech 1948–1953 . Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2013 . Dostupné online. 
  8. ↑ EPERJESI, John R.; SEOUL, ContributorAssociate Professor of English at Kyung Hee University in. The Unending Korean War: W.E.B Du Bois, Ko Un, and the Women's Peace Walk. HuffPost . 2015-04-15 . Dostupné online. (anglicky)