V dnešním světě je Stanislav Rudolf téma, které upoutalo pozornost mnoha lidí. Ať už kvůli svému významu v dnešní společnosti, jeho dopadu na každodenní životy lidí nebo jeho významu v historii, Stanislav Rudolf je téma, které si zaslouží být prozkoumáno do hloubky. Prostřednictvím tohoto článku se ponoříme do různých aspektů, které Stanislav Rudolf zahrnuje, od jeho původu až po jeho důsledky v moderním světě. Zjistíme, jak se Stanislav Rudolf vyvíjel v průběhu času a jak nadále ovlivňuje naše dnešní životy. Stanislav Rudolf je bezpochyby téma, které nadále vyvolává zájem a úvahy, a doufáme, že prostřednictvím tohoto článku objasníme jeho důležitost a relevanci v dnešní společnosti.
Stanislav Rudolf | |
---|---|
Narození | 16. února 1932 Jičín ![]() |
Úmrtí | 8. ledna 2022 (ve věku 89 let) Brandýs nad Labem ![]() |
Povolání | pedagog, spisovatel, učitel, redaktor, publicista, dramatik a scenárista |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Témata | literární činnost |
Významná díla | Metráček |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Stanislav Rudolf (16. února 1932 Jičín – 8. ledna 2022 Brandýs nad Labem[1]) byl český spisovatel, scenárista, redaktor, filmový dramaturg, autor knížek pro děti a mládež, původním povoláním učitel.
Pocházel z rodiny železničního dělníka, jeho maminka pracovala v zemědělství, jejich rodina žila v Železnici u Jičína. Studoval na jičínském gymnáziu a během studia v roce 1950 absolvoval i kurz pro promítače filmů. Po maturitě chtěl jít studovat na pražskou FAMU, kam ale nebyl přijat. Nakonec skončil na několik měsíců jako pracovník Výzkumného ústavu rozhlasové a televizní techniky v Praze. Poté vystudoval Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích. Po jejím ukončení působil jako učitel na základní škole v Písku. Později opět studoval na Vysoké škole pedagogické, tentokrát ale v Praze, na počátku 60. let také přednášel v Brandýse nad Labem na Pedagogické fakultě Karlově univerzity českou literaturu a její dějiny, krátce zde učil i na dalších místních školách. Poté se stal redaktorem Pionýrských novin a potom i redaktorem časopisu Květy. V letech 1977–1982 působil ve svobodném povolání, načež se stal scenáristou a na krátký čas, 1983–1983, též dramaturgem ve Filmovém studiu na Barrandově. Poté se dále věnoval již jen literární a scenáristické tvorbě.