V tomto článku podrobně prozkoumáme dopad Srbobran na dnešní společnost. Srbobran je dnes velmi aktuální téma, protože má velký dopad na různé aspekty každodenního života. V celém tomto článku budeme zkoumat význam Srbobran v každodenním životě a také jeho vliv v oblastech, jako je ekonomika, politika, kultura a společnost obecně. Kromě toho budeme analyzovat různé pohledy a názory na Srbobran, abychom lépe porozuměli jeho významu a důsledkům. Doufáme, že na konci tohoto článku jsme poskytli hlubší a úplnější pohled na Srbobran a jeho význam v dnešním světě.
Srbobran | |
---|---|
![]() | |
Poloha | |
Souřadnice | 45°33′8″ s. š., 19°48′6″ v. d. |
Nadmořská výška | 80 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+01:00 |
Stát | ![]() |
![]() ![]() Srbobran | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 284 km² |
Správa | |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | 021 |
PSČ | 21480 |
Označení vozidel | NS |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Srbobran (v srbské cyrilici Србобран, maďarsky Szenttamás) je město na severu Srbska, ve Vojvodině. Administrativně spadá pod Jihobačský okruh. V roce 2011 mělo město dle sčítání lidu 12 009 obyvatel.
Srbobran se rozkládá v široké rovině Panonské nížiny. Protéká jím řeka Krivaja a vede tudy Kanál DTD. Západně od města prochází dálnice A2, která spojuje Subotici a Novi Sad.
Svůj maďarský název získalo sídlo podle svého středověkého kláštera zasvěceného sv. Tomášovi. Tento název se objevoval i v srbském jazyce ve fonetickém přepisu. V roce 1922 byl název změněn na Srbobran, odkazující na události z revolučních let 1848 a 1849.
Město je poprvé připomínáno v roce 1338. Název získalo podle zasvěcení nedalekého kláštera a patrona okolních vesnic. Až do příchodu Turků bylo součástí středověkého Uherska. Po roce 1699 se stalo opět součástí Uher, do roku 1751 spadalo ale do tzv. Vojenské krajiny. V revolučním roce 1848 zde došlo k ozbrojeným střetům mezi srbským a maďarským obyvatelstvem, který přerůstal až do rozměrů občanské války a vedl k různým krutostem na obou stranách.[1] Od roku 1918 bylo město s etnicky smíšeným obyvatelstvem (cca 30 % obyvatel tvoří Maďaři) součástí Království SHS, později Jugoslávie. V roce 1941 bylo město připojeno k horthyovskému Maďarsku, v roce 1944 jej znovu obsadili partyzáni. Po roce 1945 se stalo součástí autonomní oblasti Vojvodina v rámci Srbska. V 90. letech 20. století do města přišli někteří uprchlíci z Chorvatska, Bosny a Hercegoviny a Kosova.
Ve městě se nachází dva barokní kostely; jeden římskokatolický a druhý pravoslavný.
Západo-východním směrem prochází Srbobranem silnice celostátního významu č. 15, která spojuje Kikindu s Vrbasem přes Srbobran. Silnice je také hlavním spojením z města k nedaleké dálnici A1. Silnice nižších tříd zajišťují obslužnost města s okolními obcemi; silnice č. 100 potom představuje původní silniční trasu z Nového Sadu do Subotice z doby ještě před výstavbou dálnice.
Na jižním okraji města se nachází stanice trati Bečej – Vrbas, ta je však opuštěná.