Dnes je Sluneční chrám tématem, které ve společnosti vzbuzuje velký zájem a debatu. Od svého vzniku upoutal Sluneční chrám pozornost odborníků i široké veřejnosti a vyvolal diskuse a polemiky o jeho významu a dopadu v různých oblastech. Ať už kvůli svému historickému významu, jeho dopadu na každodenní život nebo jeho zapojení do aktuálních problémů, Sluneční chrám se stal tématem nevyhnutelného zájmu pro ty, kteří chtějí pochopit složitost současného světa. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Sluneční chrám, analyzujeme jeho vliv a poskytneme různé perspektivy, které vybízejí k zamyšlení a kritické analýze.
Sluneční chrám je moderní označení užívané v egyptologii pro specifický typ egyptského chrámu určený ve starověkém Egyptě k provozování kultu slunečního boha a budovaný výhradně panovníky5. dynastie. Z pramenů je známo, že v oblasti mennoferské nekropole vzniklo celkem šest těchto staveb, archeologicky jsou prozatím doloženy dvě (Veserkafův a Niuserreův sluneční chrám). Podle shodného mínění badatelů byla jejich výstavba projevem vzrůstajícího významu kultubohaRea v královské ideologii a zvláštního vztahu členů této dynastie s ním,[1] který se projevil také trvalým zavedením jména „syn Reův“ do královské titulatury.[2] Podoba jejich architektonického plánu je do značné míry analogická podobě modelu soudobých pyramidových komplexů; ostatně také funkčně a nábožensky byly chrámy spojeny s pyramidovými komplexy svých stavebníků[3] a pravděpodobně souvisely více s představou posmrtného života králů než se službou slunečnímu bohu v přítomnosti.[1] Výzkum slunečních chrámů je jedním z výzkumných projektů Českého egyptologického ústavu.
Sluneční chrámy 5. dynastie
První faraon 5. dynastieVeserkaf nechal vybudovat svůj pyramidový komplex s novou substrukturou slunečního chrámu. Jeho zachované zbytky byly odkryty v roce 1954 a popsány německým archeologem Herbertem Rickem[4].
Sestával z ohrazené nekryté plochy s rozměry přibližně 44 × 83 metrů, v jejímž centru se nacházel obelisk, kde se odehrávaly kultovní obřady.[5] Podle zápisu na Palermské desce bylo chrámu faraonem určeno hospodářské zázemí obdělávanou půdou a jejími výnosy.
Tato forma zádušních rituálů v duch boha slunce Re (Nḫn Rˁ.w) se pak v obdobném stylu opakovala i v dalších generacích faraonů 5. dynastie. Faraon byl považován za syna boha Re, což mělo posílit jeho legitimitu vládce [6].
Známé chrámy
Z pramenů je známo, že sluneční chrám nechalo na mennoferské nekropoli vybudovat celkem šest panovníků5. dynastie. Protože byl funkčně spojen s pyramidovým komplexem příslušného panovníka,[3] je zřejmé, že s výjimkou chrámu Menkauhora, který svou hrobku zcela jistě postavil jinde,[7] se všechny stavby tohoto typu nacházely v oblasti archeologickélokalityAbúsír, kde byli jejich stavitelé také pohřbeni:[8]
Vesekafova pyramida se sice nachází v Sakkáře, ale i jeho sluneční chrám je umístěný v Abúsíru; v tom ovšem není třeba spatřovat nějakou zvláštní okolnost, protože oddělení obou pohřebišť bylo uměle vytvořeno teprve archeology v 19. století a nemá kořeny ve starověku.[1]
Odkazy
Reference
↑ abcMÁLEK, Jaromír. Stará říše. In: SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB/art, 2003. ISBN80-7257-975-4. Kapitola 5, s. 124n.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sluneční chrám na Wikimedia Commons 
