Senzibil

V dnešním světě je Senzibil problém, který nabyl na významu v různých oblastech společnosti. Ať už v osobní, pracovní, sociální nebo politické sféře, Senzibil upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Jeho dopad vyvolal debatu, kontroverzi a rostoucí zájem o pochopení jeho důsledků a důsledků. Z různých úhlů pohledu se Senzibil podařilo ovlivnit naše životy neočekávanými způsoby, zpochybnit zavedená paradigmata a postavit nové výzvy do budoucna. V tomto článku plně prozkoumáme dopad Senzibil a to, jak v posledních letech změnil naši realitu.

Možná hledáte: Senzibilizace nebo Desenzibilizace.
Za senzibilní jedince jsou označováni například proutkaři. Zde jeden s virgulí na rytině z 1. poloviny 18. století

Senzibil je označení pro člověka, který má údajně mimosmyslové schopnosti, a je tedy schopen i mimosmyslově vnímat. V angloamerických zemích se pro takovou osobu používá termín „psychic“. Do této kategorie lze řadit i někdejší médium – paragnost a dnešní channeler. Senzibilové, především mnozí léčitelé, jasnozřivě získávají informace o životě jiných lidí nebo o jejich chorobách, dokáží diagnostikovat nemoci pouhým „vnitřním zrakem“ nebo snímáním aury, jsou schopni telepatie a cítí, když je někdo zezadu pozoruje. Zpravidla jsou nadáni i schopnostmi psychokinetickými, dovedou tedy pohybovat předměty, ovládat generátor náhodných čísel, vysílat telepaticky léčebné příkazy. K nejznámějším českým senzibilům patřil psychotronik Robert Pavlita, který ovládal svou myslí mechanické strojky, nebo malíř Karel Kožíšek, diagnostikující choroby pacientů na automatické kresbě provedené podle data narození nebo podle vzorku vlasů pacienta.[1]

Neověřenost schopností senzibilů

Představa o existenci senzibilů, resp. o schopnosti mimosmyslového vnímání nebo působení patří do rámce parapsychologie – psychotroniky. Existenci takových schopností lze však už teoreticky, z hlediska biologického, evolučního, fyzikálního, i z hlediska informatiky vyloučit. Senzibilové byli většinou brzy odhaleni jako podvodníci a hledání ztracených dětí nebo uprchlých zločinců vždy skončilo neúspěchem. Ani experimentálně se nikdy nepodařilo tyto schopnosti prokázat, a vysoké částky za úspěšný důkaz mimosmyslových schopností, které nabídli např. James Randi nebo řada skeptických organizací, zůstaly nevyužity.[1][2][3]

Poznámka

Pojmy „senzibilizace“ (vznik přecitlivělosti na určitou látku či situaci)[4] a „desenzibilizace“ (způsob léčby některých alergií, jehož účelem je snížit přecitlivělost na určitý alergen)[5] nemají se senzibily nic společného.

Odkazy

Reference

  1. a b HEŘT, Jiří. Stručný výkladový slovník českých skeptiků . Český klub skeptiků Sisyfos, 2007-09-06 . Dostupné online. 
  2. ROBSON, Lou. Witches brave the fires of scepticism. The Age . Fairfax Digital, 3.7.2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  3. Go with Australian Skeptics. Undeceiving Ourselves . Australian Skeptics Inc . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-06-01. (anglicky) 
  4. senzibilizace | Velký lékařský slovník On-Line. lekarske.slovniky.cz . . Dostupné online. 
  5. desenzibilizace | Velký lékařský slovník On-Line. lekarske.slovniky.cz . . Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu senzibil na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo senzibil ve Wikislovníku