Scaligerové
V dnešním světě se Scaligerové stalo tématem velkého významu a zájmu. Jeho důsledky sahají od osobních po globální aspekty, které ovlivňují jednotlivce, komunity a společnosti jako celek. Dopad Scaligerové lze pozorovat v různých oblastech, od technologie po zdraví, politiku a kulturu. Tento fenomén vyvolal nadšení i obavy a vyvolal debatu o jeho dopadech a výzvách. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Scaligerové a analyzujeme jeho vliv v různých kontextech, čímž poskytneme komplexní a aktualizovanou vizi tohoto tématu, které je dnes velmi důležité.
| Scaligerové (della Scala) | |
|---|---|
 | |
| Země | Verona, Vicenza, část Lombardie |
| Zakladatel | Jacopino della Scala |
| Rok založení | 1262 |
| Konec vlády | 1387 |
| Poslední vládce | Antonio della Scala |
| Větve rodu | bavorská větev "von der Leiter" |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Scaligerové, italsky de Scalis nebo della Scala ("ze žebříku")[1] byl vládnoucí šlechtický rod v italské Veroně v období středověku.
Dějiny rodu
Zakladatelem rodu byl v roce 1262 Jacopino della Scala.
Prvním vládcem Verony se stal Ezzelino III., když byl roku 1226 zvolen podestou obce a podařilo se mu úřad převést do trvalého držení rodu. Ve Veroně Scaligerové nechali během svého mnohaletého působení vystavět hrad a most Ponte Scaligero. U kostela Santa Maria Antica, jehož farnost patřila k části města, kde bylo sídlo rodu, stojí tři jezdecké náhrobky patřící Cangrandemu I., který je zde zpodobněn jako usmívající se rytíř, Mastinovi II. a Cansignoriovi.[2]
Členka rodu, Beatrix Regina (1331–1384), byla manželkou milánského panovníka Bernabò Viscontiho. Ta nechala roku 1381 v Miláně vystavět kostel Santa Maria della Scala, na jehož místě v 18. století vzniklo světoznámé divadlo alla Scala.
Castelli degli Scaligeri
Jde o rozsáhlou soustavu asi 60 hradů a opevněných měst, které ve 30. letech 14. stol. ovládali Scaligerové, a které jsou rozptýlené po jejich državách od Padovy až ke Gardskému jezeru. Do dnešní doby se z hradů zachovala zhruba polovina, zbytek pak v podobě dobře rozpoznatelných zřícenin. Vykazují typické znaky tehdejší fortifikační architektury, například snahu o vyrovnaný půdorys (většinou na základě obdélníka), ať už šlo o hrady nebo o opevnění měst.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b ADAMEC, Jaromír. Castelli degli Scaligeri. Země světa. 1.5.2022, roč. 21, čís. 6, s. 36–41. Dostupné online.
- ↑ KOVÁČ, Peter. Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.. Praha: Petr Kováč - Ars Auro Prior, 2010. ISBN 978-80-904298-2-6. S. 212–213.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Scaligerové na Wikimedia Commons - (italsky) Webové stránky věnované Scaligerům
- Scaligerské hrady - článek
