V dnešním světě je Ruská hudební matice tématem, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Od svého vzniku je Ruská hudební matice předmětem debat, analýz a studií odborníků v různých oblastech. Jeho dopad na společnost, ekonomiku, politiku a kulturu z něj činí téma univerzálního významu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Ruská hudební matice, od jeho původu až po jeho vliv na každodenní životy lidí. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy se pokusíme objasnit různé aspekty, které dělají z Ruská hudební matice téma hodné studia a zájmu.
Ruská hudební matice rusky Ру́сское музыка́льное о́бщество (zrk. РМО od roku 1868 Carská Ruská hudební matice / Императорское Русское музыкальное общество, ИРМО) bylo ruské hudebně-pedagogické sdružení, působící ve druhé polovině 19. až začátku 20. století, které se zaměřovalo na šíření (содействовать распространению) hudebního vzdělávání, (приобщению) široké veřejnosti k „vážné“ hudbě, „podpoře domácích talentů“.
Matice byla zaštiťována carskou rodinou (hlavními patrony byli velkokněžna Jelena Pavlovna (1860—1873), velkokníže Konstantin Nikolajevič Romanov (1873—1881), velkokníže Konstantin Konstantinovič Romanov (od roku 1881) ad.). Zpočátku mělo sdružení název „Ruská hudební matice“ (РМО) a prvních 10 let (1859—1868) působilo pod tímto názvem. Činnost matice vyústila založením Petrohraské carské hudební konzervatoře.
V Petrohradu, v domě hrabat Vělgorských (polsky Wielhorski), se v roce 1840 utvořilo „Symfonické hudební sdružení“ (Симфоническое музыкальное общество), které však kvůli nedostatku prostředků muselo na začátku roku 1851 ukončit činnost. Později jej nahradilo „Koncertní sdružení“ (Концертное общество), založené roku 1850 v domě skladatele a vynikajícího houslisty, knížete A. F. Lvova (autora carské hymny „Боже, царя храни! - Bože, Carja chrani!“). Toto „Koncertní sdružení“ každoročně v době Velkého postu pořádalo tři koncerty v sále Dvorní pěvecké kapely[1].
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Русское Музыкальное Общество na ruské Wikipedii.