V dnešním světě je Rudolf Svoboda (sochař) i nadále tématem velkého významu a zájmu společnosti. Ať už kvůli svému dopadu na ekonomiku, jeho vlivu na každodenní život nebo jeho významu v sociální sféře, Rudolf Svoboda (sochař) je i nadále bodem diskuse a reflexe pro lidi všech věkových kategorií a prostředí. V průběhu historie hrál Rudolf Svoboda (sochař) zásadní roli ve způsobu, jakým se vztahujeme ke světu kolem nás, a jeho studium a porozumění zůstává zásadní pro pochopení fungování dnešní společnosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Rudolf Svoboda (sochař) a jeho dopad na různé aspekty moderního života.
Rudolf Svoboda | |
---|---|
Narození | 24. listopadu 1924 Veľké Rovné ![]() |
Úmrtí | 11. října 1994 (ve věku 69 let) Praha ![]() |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze (1946–1951) |
Povolání | sochař, učitel, restaurátor a medailér |
Ocenění | národní umělec (1988) |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Rudolf Svoboda (24. listopadu 1924 Veľké Rovné – 11. října 1994 Praha) byl český akademický sochař, restaurátor, medailér a pedagog.
Narodil se ve Veľkém Rovném v okrese Bytča. V letech 1946–1951 studoval v Praze na Akademii výtvarných umění u Karla Pokorného, tam krátce působil i jako asistent.[1]
Od poloviny padesátých let se věnoval samostatné tvorbě. Vytvořil řadu děl včetně monumentálních soch do veřejného prostoru – Fénix, Ikaros, Harlekýn, Návrat z kosmu pro Ústřední telekomunikační budovu v Praze, pomník Osvobození v Liberci, Květ pro nemocnici v Mostě, sousoší Práce / Nový věk před Vysokou školou báňskou v Ostravě-Porubě (1972),[2] plastiku Nový věk ve Frýdku-Místku (1981), hodiny před stanicí metra Sokolovská (dnes Florenc, 1985), Pohyb hmoty (1985) nebo Fontána (1989).[3][4]
V roce 1988 mu byl udělen titul národní umělec.
Sousoší Práce je součástí expozic Univerzitního muzea VŠB – Technické univerzity Ostrava.