V dnešní době se Robert Schälzky stalo relevantním a velmi důležitým tématem současné společnosti. Její vliv pokrývá různé aspekty každodenního života, od politiky a ekonomiky po kulturu a technologie. S pokrokem globalizace a masovým přístupem k informacím se Robert Schälzky stal bodem zájmu odborníků i obyčejných lidí. V tomto článku důkladně prozkoumáme dopad Robert Schälzky na dnešní společnost a prozkoumáme jeho dlouhodobé důsledky a důsledky. Kromě toho budeme analyzovat různé pohledy a názory na Robert Schälzky, abychom poskytli širokou a objektivní vizi tohoto tématu, které je dnes tak aktuální.
Robert Schälzky | |
---|---|
![]() | |
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1920 – 1925 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Křesťansko-soc. strana DCSVP |
Rodné jméno | Robert Johann Schälzky |
Narození | 13. srpna 1882 Ryžoviště ![]() |
Úmrtí | 27. ledna 1948 (ve věku 65 let) Lana ![]() |
Profese | pedagog, katolický kněz a politik |
Náboženství | katolicismus katolická církev |
Commons | Robert Schälzky |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Robert Schälzky (13. srpna 1882 Ryžoviště[1] – 27. ledna 1948 Lana),[2][2] byl český římskokatolický kněz německé národnosti, československý politik, poslanec Národního shromáždění a velmistr Řádu německých rytířů.
Pocházel z tkalcovské rodiny. Vychodil gymnázium v Opavě a absolvoval teologická studia v Brixenu. Roku 1907 byl vysvěcen na kněze. Pracoval na faře v Bruntálu, později jako katecheta na národní a měšťanské škole. Roku 1926 se stal děkanem v Bruntálu. Roku 1914 spoluzaložil diecézní Svaz katolických spolků německé mládeže olomoucké arcidiecéze, jehož místopředsedou byl. Patřil mezi spolupracovníky Ambrose Opitze, zakladatele křesťansko sociálního hnutí v českých zemích.[2]
Podle údajů k roku 1920 byl profesí katecheta měšťanské školy v Bruntálu.[3]
Veřejně a politicky aktivní byl i po vzniku Československa. V roce 1919 spoluzakládal Národní svaz německých katolíků pro Moravu a Slezsko a od roku 1927 byl jeho předsedou. Od roku 1920 byl členem celostátního vedení DCSVP. V letech 1919–1921 zastával funkci náměstka starosty Bruntálu.[2] V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Německou křesťansko sociální stranou lidovou mandát v Národním shromáždění.[4]
Ve straně se specializoval na sociální problematiku. Ve 20. letech musel opustit aktivní politiku kvůli snaze papeže Pia XI. omezit zastoupení kněží v politice.[5] V letech 1936–1948 působil jako velmistr řádu německých rytířů. Pražský arcibiskup ho též jmenoval referentem pro sociální otázky v Německé říšské katolické radě v ČSR.[2]
V roce 1939 byl nacistickým režimem po záboru řádového majetku vypuzen ze sídla na bruntálském zámku. Po válce byl v období od ledna do června 1946 vězněn v Opavě. Později žil v Rakousku a nakonec v Jižním Tyrolsku, kde roku 1948 zemřel.[2]
Předchůdce: Paul Heider |
61. velmistr Řádu německých rytířů 1936–1948 |
Nástupce: Marian Tumler |