Redernové

V tomto článku prozkoumáme téma Redernové z různých úhlů pohledu, analyzujeme jeho dopad na společnost a jeho relevanci dnes. V následujících řádcích prozkoumáme jeho vývoj v čase, jeho důsledky v různých oblastech a jak ovlivnil způsob, jakým se vztahujeme ke světu kolem nás. Redernové je téma, které vyvolalo zájem a zvědavost mnoha lidí, a doufáme, že při procházení tohoto článku poskytneme hlubší pochopení jeho důležitosti a významu v naší současné realitě.

Redernové
Původní erb Redernů
ZeměSlezsko, Čechy, Prusko
Titulyhrabata
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Redernové (původně také Rederové z Rederu, psáno Rödernové, německy von Röder) byli slezský šlechtický rod, který roku 1558 získal frýdlantské panství a vládl na něm až do svého nuceného exilu po bitvě na Bílé hoře. Spojili se s Šliky či Parchvici.

Historie

Redernové byli původně severoněmecký rytířský rod, který měl majetek ve Slezsku již někdy ve 12. století. Další rodové državy měli v Braniborsku, Anhaltsku a Horní Lužici. Jejich rodovým hradem se stal Ruppersdorf blízko Vratislavi. Do Čech přišli v 16. století.

Bedřich z Redernu se stal prezidentem slezské komory, v roce 1558 koupil od krále hrad Frýdlant a město Liberec, povýšil do panského stavu. Zplodil šest synů. Jan Jiří velel královské jízdě v bojích s Turky, proti kterým bojoval i bratr Melichar.

Melichar (Melchior; 1555–1600) studoval v Heidelbergu a Míšni, studia literatury nedokončil a vstoupil do armády, bojoval ve Francii, Itálii, Prusku a Polsku. Vešel ve známost díky obraně varaždínské pevnosti před Turky v roce 1598. Císař Rudolf jej za to pasoval na rytíře a daroval mu dvacet tisíc tolarů. Melichar poté působil jako prezident válečné rady, stal se vrchním velitelem uherské armády.

Melicharův syn Kryštof se účastnil stavovského povstání, stál na straně vzbouřenců i po prohrané bitvě na Bílé hoře. Odsoudili jej k zabavení majetku a trestu smrti. Zkonfiskovaný majetek získal Albrecht z Valdštejna. Kryštof z Redernu se nějaký čas skrýval v Bílém Potoce, poté uprchnul Smutnou stezkou (Trauersteig) přes horu Smrk do Slezska,[1] kde si naverboval pluk rejtarů a vrátil se do Čech, kde vedl proti novému vlastníkovi svých panství soukromou válku. Prohrál, odtáhl do Polska, kde se oženil a natrvalo usadil.

V roce 1669 povýšila slezská linie do stavu říšských hrabat a natrvalo se usadila v Prusku. Posledním příslušníkem žijícím v Čechách byl pravděpodobně Kryštof. V současnosti členové rodu žijí mimo české země.

Významní členové rodu

Erb

Původním erbem rodu bylo stříbřité kolo o osmi loukotích v modrém poli, zopakované v klenotu, kde ovšem bylo položené na paví kytu. Roku 1562 byl tento erb rozhojněn rozčtvrcením a to tímto způsobem: v prvním a čtvrtém poli původní erb, ve druhém a třetím štěpená pole – vpravo červené se stříbrným břevnem a zkříženými červenými ostrvemi na břevnu položenými, vlevo zlaté s polovinou černé orlice s červenou zbrojí. Druhý klenot erbu tvořily šest červeno-bílo-červených praporků na dlouhých kopích.

Kolo z erbu Redernů je vyobrazeno na městském znaku Liberce a na symbolech Libereckého kraje.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 s. ISBN 80-7017-008-5. S. 20. 
  2. ↑ Zpravodaj Vexilologie č. 125 (IX/2002)

Literatura

  • SVOBODA, Milan. Redernové v Čechách. Nalézání zapomenutých příběhů 16. a 17. věku. Praha : Togga, 2011.
  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Redernové, s. 124–125. 
  • KARPAŠ, Roman, a kol. Kniha o Liberci. Liberec: Dialog, 1996. 

Související články

Externí odkazy