Reaganova doktrína

V tomto článku vás zveme do vzrušujícího světa Reaganova doktrína. V tomto směru prozkoumáme různé aspekty související s Reaganova doktrína, od jeho původu až po jeho vliv na současnou společnost. Ponoříme se do jeho důsledků, jeho významu dnes a jeho potenciálního dopadu v budoucnu. Stejně tak budeme analyzovat různé pohledy a názory odborníků v oboru s cílem poskytnout vám širokou a obohacující vizi o Reaganova doktrína. Připravte se v tomto článku objevit vše, co potřebujete vědět o Reaganova doktrína!

Ronald Reagan v roce 1981

Reaganova doktrína (anglicky Reagan Doctrine) je původně publicistické označení pro zahraniční politiku 40. prezidenta USA Ronalda Reagana (1981–1989) v závěrečné fázi Studené války. Cíl této politiky byl jednoduše vyjádřen Reaganovým heslem, které hlásal ještě roky předtím, než se stal vrcholným politikem: „My vyhrajeme, oni prohrají“. Byl přesvědčen, že komunismus – v očích Američanů reprezentovaný především Sovětským svazem (už ne tolik Čínou) – je třeba zničit, ne se snažit pouze o pokračování politiky détente (uvolňování napětí) a vytvoření co možná nejlepších podmínek pro koexistenci.

Na rozdíl od předchozích amerických doktrín, ta Reaganova nebyla nikdy výslovně zformulována a takto jeho administrativou nazvána. Byla však novináři a komentátory odpozorována jak z různých projevů, tak z nových razantních postupů – kombinující politický, hospodářský a nepřímý i přímý vojenský tlak – které v soupeření s komunistickým arcinepřítelem („Říše zla“) prezident zvolil:

  • vystupňování závodů ve zbrojení, především díky velkolepě ohlášenému programu „hvězdných válek“ neboli Strategické obranné iniciativy (SDI) – ta sice nepřekročila rámec výzkumů, ale sloužila jako strašák a nutila SSSR k nadměrným zbrojním výdajům[1]
  • dodávky zbraní, poskytování výcviku (prostřednictvím tzv. Školy Amerik), finanční dotace a mezinárodněpolitické krytí protikomunistických povstaleckých armád a pravicových diktátorů v Latinské Americe, Africe a Asii (kde však také, paradoxně, Reaganovy USA stály mj. i za ultralevicovými Rudými Khmery v Kambodži, jejichž vládu, spolu s ČLR, uznal na půdě OSN za jedinou právoplatnou již předchozí prezident Jimmy Carter);[2][3] kromě toho i otevřená invaze na Grenadu (1983)
  • prosazení ideologie lidských práv do americké zahraniční politiky – v souvislosti s tím i finanční a propagandistická podpora (např. prostřednictvím zintenzivnění rozhlasového vysílání stanic Svobodná Evropa & Hlas Ameriky) disidentských hnutí ve Východním bloku, zejména nezávislého odborového hnutí Solidarita v PLR
  • domluvení snížení cen ropy v kartelu OPEC (kvůli čemuž v letech 1985/86 klesla průměrná cena barelu ropy z 27 na 13,50 $, tj. o 50 %)[4] a tudíž i pokles zisků Sovětského svazu z její těžby

Přes pochybnosti a odpor, jež postupy Reaganovy administrativy vzbuzovaly v řadách veřejnosti, akademické inteligence i u části amerických a západoevropských politiků, důsledné uplatňování této doktríny nakonec silně přispělo ke geopolitické porážce úhlavního amerického rivala. (Nakolik k pádu SSSR přispěl Reagan a nakolik jiné faktory, např. Gorbačovovy „perestrojkové“ reformy či inherentní hospodářské zaostávání plánovaného hospodářství za západním kapitalismem, je stále předmětem sporů historiků i politologů.) Stinnou stránkou doktríny však byla záštita jakéhokoliv odporu proti komunismu, včetně diktátorských režimů a extrémistických bojůvek páchajících masové zločiny, tj. v podstatě popírání hodnot, k nimž se na druhé straně Spojené státy hlásily. Navíc, výcvikem a vyzbrojováním mudžáhidů – pro něž Reagan razil lichotivé označení freedom fighters („bojovníci za svobodu“) – během války v Afghánistánu, USA významně napomohly k vytvoření a rozšíření fenoménu islámského terorismu, s jehož údery se jen o dekádu později musely samy (a zdaleka nejen ony) vyrovnávat.

Citáty

„ Má představa americké politiky v otázce Sovětského svazu je jednoduchá a někdo by mohl říci až moc jednoduchá. Je to tak: my vyhrajeme, oni prohrají. “
— Ronald Reagan v rozhovoru se svým poradcem R. Allenem (1977)[5]
„ Musíme stát při našich demokratických spojencích. A nesmíme ztrácet víru v odražení agrese podporované Sověty a zachování práv, která nám byla dána už při narození, spolu s těmi, kdo riskují vlastní životy na každém kontinentě od Afghánistánu až po Nikaraguu... Podpora bojovníků za svobodu je sebeobranou. “
— Ronald Reagan v poselství o stavu Unie (1985)[6]

Poznámky

  1. ↑ PACNER, Karel. Přesně před 30 lety zahájil „šílený antikomunista“ Hvězdné války. iDnes.cz . 2013-03-23 . Dostupné online. 
  2. ↑ ROKOS, Luboš. Rudí Khmerové, Noam Chomsky a my. Deník Referendum . 2014-07-19 . Dostupné online. 
  3. ↑ ZELENDA, Jiří. Kambodža. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-427-2. Kapitola Ve víru studené války, s. 107. 
  4. ↑ Average annual OPEC crude oil price from 1960 to 2016
  5. ↑ ALLEN, Richard Vincent. The Man Who Won the Cold War. Hoover Digest . 2000-01-30 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-08. (anglicky) 
  6. ↑ OPATRNÝ, Josef. Amerika v proměnách staletí. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-42-7. Heslo doktrína Reaganova, s. 137–138. 

Související články