V tomto článku budeme podrobně analyzovat Rakousko-turecká válka (1787–1791) a všechny jeho relevantní aspekty. Rakousko-turecká válka (1787–1791) je dnes velmi důležité téma, protože má významný dopad na společnost, ekonomiku, kulturu a mnoho dalších oblastí. V průběhu let Rakousko-turecká válka (1787–1791) vyvolal neustálé diskuse a vyvolal rostoucí zájem v různých sektorech. V tomto ohledu je klíčové plně porozumět povaze a rozsahu Rakousko-turecká válka (1787–1791), stejně jako jeho krátkodobým a dlouhodobým důsledkům. Proto si tento článek klade za cíl nabídnout komplexní a podrobný pohled na Rakousko-turecká válka (1787–1791) s cílem obohatit znalosti a podpořit konstruktivní debatu na toto téma globálního významu.
Rakousko-turecká válka (1787–1791) | |||
---|---|---|---|
konflikt: Osmansko-habsburské války | |||
![]() Osmanská armáda vedená velkovezírem směřuje k Sofii, květen 1788 | |||
Trvání | únor 1788 – 4. srpna 1791 | ||
Místo | Jihovýchodní, Východní Evropa | ||
Výsledek | nerozhodný, svištovský mír | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Osmá rakousko-turecká válka se odehrávala v letech 1787 až 1791 v souvislosti s šestou rusko-tureckou válkou. K rozhodnutí bojovat s Osmanskou říší došel císař Josef II., arcivévoda rakouský, který byl v alianci s Ruským carstvím pod Kateřinou Velikou.
Obranná strategie, použitá ve válce o dědictví bavorské, se neosvědčila a rakouská armáda utrpěla těžké ztráty, což způsobilo prudký pokles popularity Josefa II. Jediným významným úspěchem se stalo dobytí Bělehradu roku 1789 pod vedením maršála Laudona, pro nějž to byla poslední válka, které se zúčastnil. Osmanská říše však vytvořila koalici se Švédskem a Pruskem, což přimělo Rakousko k uzavření separátního míru, který vracel hranice do předválečného stavu, uzavřeného roku 1791 ve Svištově.
Na rakouské straně bojovaly dobrovolnické oddíly srbských emigrantů, tzv. frajkory.[1]