Prasetník kořenatý

V dnešním světě se Prasetník kořenatý stalo tématem velkého významu a zájmu jak pro odborníky, tak pro širokou veřejnost. Od starověku přitahoval Prasetník kořenatý pozornost lidstva a byl předmětem nespočtu výzkumů, debat a úvah. Její vliv sahá do různých oblastí, od politiky po kulturu, včetně vědy a techniky. V tomto článku podrobně prozkoumáme různé dimenze a aspekty Prasetník kořenatý a analyzujeme jeho důležitost a dopad na dnešní společnost.

Jak číst taxoboxPrasetník kořenatý
alternativní popis obrázku chybí
Prasetník kořenatý (Hypochaeris radicata)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Rodprasetník (Hypochaeris)
Binomické jméno
Hypochaeris radicata
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nákres rostliny

Prasetník kořenatý (Hypochaeris radicata) je vytrvalá, planě rostoucí, žlutě kvetoucí, téměř celosvětově rozšířená bylina. V České republice roste poměrně hojně v nižších a středních polohách, ve vyšších nadmořských výškách se vyskytuje vzácněji a spíše jen přechodně.[1]

Rozšíření

Rostlina pochází z Evropy, jihozápadní Asie, z území okolo Kavkazu, severní Afriky a Makaronésie. Nejstarší dochovaný nález je z Maroka, odkud se pravděpodobně šířila v pozdních čtvrtohorách v několika migračních trasách, z nichž jedna vedla přes Pyrenejský poloostrov a centrální Středomoří. Prasetník kořenatý dokázal, za významného přispění vzrůstajícího transportu zboží, velmi úspěšně kolonizovat téměř celou zeměkouli; roste trvale nebo příležitostně ve všech oblastech s mírným a teplým klimatem.[2][3]

Ekologie

Původními místy jeho výskytu byly světlé, vlhké středomořské lesy. Jak se šířil na nová místa, zabydlel se i na otevřených prostranstvích. Obvykle dává přednost mírně vlhkým, kyselým, hlinitopísčitým půdám a většinou roste na loukách, pastvinách, na mezích, podél polních cest, ve světlých lesních lemech, v sadech, vinicích, lomech i na různých náspech a také jako plevel v okrasných trávnících.[1][2][4]

Popis

Květ

Vytrvalá bylina s přímou, nasivělou, v horní části rozvětvenou lodyhou vysokou od 20 do 60 cm. Lodyha bývá lysá nebo krátce chlupatá a pouze v dolní části porůstá několika drobnými, šupinovitými listy kopinatého tvaru. Obvykle několik lodyh vyrůstá z přízemní, k půdě přitlačené růžice, která je tvořena štětinatě chlupatými, bezřapíkatými listy dlouhými do 15 cm a širokými až 3 cm. Jejich tmavě zelené čepele jsou podlouhle obkopinaté, celistvé nebo lyrovitě peřenolaločné a roztroušeně chlupaté. Rostlina má tlustý vřetenovitý kořen s větvenou hlavou.

Na koncích lodyh a větví vyrůstají 2 až 3 cm velké květní úbory, rostou jednotlivě a obvykle jich bývá tři až šest. Z lůžka s kopinatými, blanitými plevkami roste 50 až 100 jazykovitých, temně žlutých kvítků, majících někdy vnější stranu nafialovělou. Okrajové kvítky mají jazyk zubatý a výrazně delší než listeny zákrovu. Válcovitý zákrov je tvořen více řadami střechovitě se překrývajícími listenů, které jsou na vrcholu nahnědlé a mají střední žilku světle brvitou.

Je to vytrvalý hemikryptofyt kvetoucí v červnu až srpnu, za deště nebo mlhy se kvítky neotvírají. Opylovány jsou hlavně včelou medonosnou, nacházející v drobných kvítcích nektar i dostatek pylu. Při samoopylení vzniká jen málo semen, která jsou ale větší a spolehlivěji klíčí. Plody jsou asi 5 mm dlouhé nažky s dvouřadým chmýrem.[1][2][4][5]

Rozmnožování

Rostliny se na nová stanoviště rozšiřují semeny - zobánkovitými, oranžovohnědými, drsnými nažkami, které jsou schopny po uzrání ihned z povrchu půdy vyklíčit; zimu přežijí jako drobné listové růžice. Jedná rostlina ročně vyprodukuje okolo 2000 semen, která v půdě přežijí rok či dva. Rozptylována jsou hlavně větrem, na větší vzdálenosti bývají přepravována ve znečištěném osivu, krmivu i jako součást obalů.

Rostliny se množí i rozrůstáním kořenů a tvorbou nových listových růžic. Pokud je rostlina před rozkvětem posečena nebo spasena a nevykvete, vytvoří se násobně více nových růžic.[2]

Význam

Prasetník kořenatý na pastvinách sice potlačuje mnohé druhy užitečných travin, je ale velmi výživný a nutričně srovnatelný s jetelem, má vysoký obsah bílkovin a vápníku a málo vlákniny. Na pastvě mu krávy a ovce dávají přednost, stejně tak je oblíbeným krmivem u prasat. Rostlina je ale podezřelá, že její spásání způsobuje u koní tzv. "Stringhalt" (myoklonus), tj. mimovolné svalové záškuby postižené nohy při chůzi (viz video).

Mladé listy se v oblastech okolo Středozemního moře používají do salátů nebo se vaří, kořeny se zase suší, melou a připravuje se z nich káva. V lidovém lékařství se odvarů používá protizánětlivě, jako antidiuretikum a také při onemocnění ledvin, kožních nemocech nebo na čištění otevřených ran.[2][4]

Galerie

  • Rozrostlá rostlina
    Rozrostlá rostlina
  • Zákrov úboru
    Zákrov úboru
  • Listová růžice
    Listová růžice
  • Nažky s chmýrem
    Nažky s chmýrem

Reference

  1. ↑ a b c PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Prasetník kořenatý . O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 08.06.2011 . Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e POPAY, Ian. Invasive Species Compendium: Hypochaeris radicata . CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK . Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ US National Plant Germplasm System: Hypochaeris radicata . United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA . Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Prasetník kořenatý . Natura Bohemica, Olomouc, rev. 16.04.2014 . Dostupné online. 
  5. ↑ BÖGLER, David J. Flora of North America: Hypochaeris radicata . Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA . Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy