Pomník králům Šumavy

Dnes je Pomník králům Šumavy v naší společnosti velmi důležité téma. Stále více lidí má zájem dozvědět se více o Pomník králům Šumavy a jeho dopadu v různých oblastech života. Od svého významu v historii až po jeho vliv na současné trendy se Pomník králům Šumavy stal tématem debat a úvah. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Pomník králům Šumavy a jeho spojení s naším každodenním životem a také jeho vývoj v čase. Prostřednictvím hluboké a obohacující analýzy objevíme důležitost Pomník králům Šumavy a její roli v našem současném světě.

Pomník králům Šumavy
Základní informace
Výstavba2004
Materiálkámen
Poloha
AdresaFrantiškov, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°0′1,07″ s. š., 13°37′22,74″ v. d.
Pomník králům Šumavy
Pomník králům Šumavy
Pomník králům Šumavy na mapě ČR
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pohled na skalní útvar Pivní hrnec z plošiny před ním, odkud byla vedena palba

Nenápadný pomník králům Šumavy (nebo též pomník šumavským převaděčům) se nachází na vyvýšeném místě u cesty[1] několik desítek metrů od dřevěného mostku přes Teplou Vltavu[1][2] poblíž Kvildy u osady Františkov při silnici, která spojuje Kvildu s Borovou Ladou.[3] Pomník se nachází v pohraničním pásmu, které bylo do roku 1989 přísně střežené a tudíž pro veřejnost uzavřené.[4]

Určení pomníku

Pomník je věnován nekorunovaným králům Šumavy – šumavským převaděčům, kteří působili v hraničním pásmu ve 40. až 50. letech 20. století a pomáhali zde (s nasazením vlastních životů)[4] českým občanům při přechodu přes uzavřenou československou hranici.[4] Převáděnými byli lidé, kterým po „vítězném“ únoru 1948 (a nástupu komunistické vlády) hrozily tvrdé politické represe či smrt a to buď z titulu jejich „nedělnického“ třídního původu nebo pro jejich zřetelný a zjevný nesouhlas s nastoleným komunistickým režimem a zaváděnou diktaturou proletariátu v Československu.[3] Opačným směrem (tj. do Československa) pronikali v době studené války přes tzv. železnou oponu (oddělující kapitalistický a socialistický blok) s pomocí stejných převaděčů i západní agenti tajných služeb.[4][p. 1]

Volba lokality

Umístění památníku nebylo náhodné, neboť se nachází u cesty, v místě kde přetínala Teplou Vltavu převaděčská stezka označovaná také někdy jako „Kanál 54“,[p. 2][p. 3] kterou využíval českoněmecký pašerák, převaděč a agent americké zpravodajské služby CIC Kilián „Franz“ Nowotny.[3]

Události z května 1950

Zhruba v místě památníku se odehrála jedné květnové noci v roce 1950 událost, která ukončila převaděčskou činnost Kiliána Nowotneho.[3] Tehdy měl za úkol (od amerického velitele CIC) dovést do Československa dva muže (Rudolfa Veselého a Bohuslava Beneše), kteří měli pracovat ve prospěch CIC. Skupinka osob vedená Kiliánem ale tehdy padla do léčky nastražené Státní bezpečností (StB). Krátce poté, co „narušitelé“ překročili tok Teplé Vltavy ocitli se pod palbou příslušníků Sboru národní bezpečnosti (SNB) vedenou z oblasti skalního útvaru zvaného Pivní hrnec.[6][p. 4]

V nastalém zmatku přestřelky se každá z osob snažila individuálně před střelbou ukrýt. Zásahu ale neušel Kilián, který předstíral hlasitý nářek spojený s hulákáním, že nemůže chodit.[3] Pronásledovatelé se logicky soustředili na stíhání ostatních „narušitelů“ ze skupiny a Kiliánovi se mezitím podařilo zmizet v zalesněné stráni.[3] Poté, co u můstku na chvíli osaměl, vyskočil a vběhl do lesa.[3] Díky znalosti terénu zamířil po své staré stezce zpět do Bavorska, kde byl následně dopraven do bavorské nemocnice v Grafenau.[7][3] Během následujících tří dnů a nocí byli ostatní tři členové jeho skupiny v šumavských lesích a bažinách pochytáni a postaveni před soud.[3] Kilián Nowotny se do Československa již nikdy v životě nevrátil.[4] Dle jeho vyjádření za celou dobu své převaděčské praxe uskutečnil na 2000 ilegálních přechodů hranic mezi Bavorskem a Šumavou.[4][3]

Historie památníku

Kruh přátel česko-německého porozumění;[4] český podnikatel, hoteliér a nakladatel JUDr. František Talián[8][9] a Turistický servis Radost na Kvildě zřídili památník šumavským převaděčům jako vzpomínku na statečné „krále Šumavy“, kteří emigranty převáděli přes hranice.[3][p. 5] Slavnostní odhalení pomníku králům Šumavy se konalo 19. června 2004.[1][4][5] Jeho odhalení byl přítomen jeden z účastníků prozrazeného přechodu z května roku 1950.[4] Základem památníku je žulový obelisk z řeky Vltavy, který nese česko–německý nápis.[4] Jeho česká část hlásá: „Touto stezkou opouštěli svobodomyslní občané svou vlast po únoru 1948. Věnováno Čechům a Němcům, kteří je s nasazením života převáděli.“[11]

Dovětek

Památník připomíná i jiné šumavské převaděče než byl Kilián Nowotny, na jehož „pašerácké stezce“ se pomník nachází. Mezi ty známé patřili například Josef Hasil a jeho bratr Bohumil Hasil, ale též řada dalších, z nichž jen málo se dožilo sametové revoluce v Československu:[4]

  • Jan Hrdlička (v USA);[12]
  • Josef Hones (v Německu);[13]
  • František Randák (v Kanadě);[14]
  • František Nusko (v Kanadě);[15][16]
  • Rudolf Veselý[17] (jeho životní příběh byl popsán v knize Kronika šumavských hvozdů);[4]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Celkový počet osob, které po únoru 1948 ilegálně přešly (s pomocí převaděčů) z Československa do zahraničí není znám.[4] Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu eviduje, že na hranici bylo zastřeleno 180 osob a dalších 88 lidí přišlo o život na drátech s vysokým napětím.[4] Ty byly nataženy podél západní hranice v letech 1952 až 1964.[4]
  2. ↑ Kiliánova trasa byla (podle tvrzení Josefa Peka, autora knihy „Kronika šumavských hvozdů“) v pozdějších materiálech Státní bezpečnosti (StB) označena jako „Kanál 54“.[1] Josef Pek (* 7. října 1919, Smrčná, okres Prachatice – 1998, Vimperk) byl původním povoláním tiskař a typograf; v letech 1950 až 1960 politický vězeň.
  3. ↑ Pašerácká Kiliánova stezka (označovaná také někdy jako „Kanál 54“) začínala nedaleko Vimperka (v osadě „U Sloupů“), dále procházela přes vesnici Nový Svět a pak vedla mezi Janskou horou a horou Kamenáč.[3] Přetínala Teplou Vltavu v místě památníku, aby pokračovala dále podél Stolového hřbetu a hory Stráž.[3] Místo, kde se památník nachází bylo nejzranitelnějším článkem celé převaděčské trasy[5] (Kanálu 54), protože mostek přes Teplou Vltavu byl snadno pozorovatelný z nedaleké skály zvané Pivní hrnec (německy: Biertopf).[1] Ve své závěrečné fázi vedla trasa přes oblast pramenů Vltavy a odtud za československé hranice do Bavorska.[3] Konkrétní trasu Klikán Nowotny často pozměňoval a zásadně ji nikdy nikomu neprozradil.[4]
  4. ↑ Pivní hrnec (německy: Biertopf) je skalní výchoz nad silnicí Františkov – Svinná Lada.[6] Jméno asi 5 metrů vysokému skalnímu útvaru dala podoba hrnce, ve kterém se dříve na statcích vařilo pivo.[6] První zmínka o názvu Biertopf se vztahuje již k roku 1531.[6]
  5. ↑ Jedním z těch, co se zasloužili o zbudování památníku je i šumavský patriot Radek David.[10]

Reference

  1. ↑ a b c d e Pomník králům Šumavy . web: Šumava net . Dostupné online. 
  2. ↑ Pomník králům Šumavy . web: Zajímavá místa cz . Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n Pomník králům Šumavy nedaleko Kvildy . web: Kudy z nudy cz . Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Františkov - pomník králům Šumavy (pomník převaděčům) . web: Toulky po Čechách . Dostupné online. 
  5. ↑ a b Pomník převaděčům . web: . GPS souřadnice: 49.0003203N, 13.6229100E. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d Skalní útvar Pivní hrnec . web: Mapy cz . GPS souřadnice: 49.0003000N, 13.6257697E; 49°0'1.080"N, 13°37'32.771"E. Dostupné online. 
  7. ↑ Kdo vlastně zastřelil Krále Šumavy?. Reflex.cz . . Dostupné online. 
  8. ↑ Zemřel šumavský podnikatel Talián. Stavěl hotely a přátelil se se Zemanem . web: iDnes cz, 2018-11-19 . Dostupné online. 
  9. ↑ ZA KRÁLEM ŠUMAVY . web: Ing. Tomáš Jirsa (senátor Parlamentu ČR) . Českobudějovický deník, 29. 11. 2018. Dostupné online. 
  10. ↑ LUH. Šumavští převaděči mají svůj pomník . web: Radiožurnál rozhlas cz, 2010-12-02 . Dostupné online. 
  11. ↑ památník šumavským převaděčům Františkov . web: Šumava cz . GPS: 49°0'1.704"N, 13°37'23.18"E. Dostupné online. 
  12. ↑ HEJNA, Petr. Kostel a hřbitov na Knížecích Pláních - tiché svědectví o zaniklé osadě . web: Novinky cz, 2017-07-11 . Dostupné online. 
  13. ↑ Josef Hones; O Vydřím Mostě . web: Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích; Kohoutí křž; Šumavské ozvěny . Josef Hones (* 10. srpna 1913 – 16. září 2004). Dostupné online. (čeština / němčina) 
  14. ↑ SVOBODA, Libor. Kurýr, nebo převaděč? (Příběh Josefa Randáka, jednoho ze zapomenutých účastníků protikomunistického odboje) . web: ÚSTR (Ústav pro studium totalitních režimů) . František Randák (* 9. července 1919 – 16. října 1993). Dostupné online. 
  15. ↑ ŠVEC, Pavel. O esenbákovi, který se deset let skrýval . web: Reportér Magazín cz, 2021-01-17 . Dostupné online. 
  16. ↑ ŠVEC, Pavel. "Deset let jsem nevycházel z pokoje." Krále Šumavy střelili, převaděč z SNB "zmizel". Aktuálně.cz . 2021-01-18 . Dostupné online. 
  17. ↑ SVOBODA, Libor (a kolektiv). Králové Šumavy (Katalog výstavy) . web: Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2012, 2012 . Ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online. 
  18. ↑ ORTSAUSSCHUSS KALTENBACH (ČESKY: MÍSTNÍ VÝBOR KALTENBACH). Kaltenbach: Heimat im Böhmerwald (česky: Kaltenbach: domov na Šumavě). Ilustrace Kilian Heigel. Röhrnbach, okres Freyung-Grafenau: Kaltenbach / Röhrnbach, 1980. 504 s. Dostupné online. S. 317. (německy) (Vlastivědné muzeum Röhrnbach Kaltenbach se nachází v obci Röhrnbach v zemském okrese Freyung-Grafenau v Bavorsku). 

Literatura

  • PEK, Josef, ed. Kronika šumavských hvozdů: vyprávění o osudech lidí komunistického zla z padesátých let. Vydání 1. Vimperk: Papyrus, 1998; 287 stran; ISBN 80-85776-82-0.

Související články

Externí odkazy