V současnosti je Petra Hůlová tématem, které upoutalo pozornost mnoha lidí po celém světě. Svým významem v dnešní společnosti se Petra Hůlová stal tématem zájmu odborníků i fandů. Od svého dopadu na ekonomiku až po vliv na populární kulturu se Petra Hůlová ukázal jako fenomén hodný studia a analýzy. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Petra Hůlová a prozkoumáme jeho význam v různých kontextech. Od své historie až po budoucí projekci bude Petra Hůlová i nadále důležitým tématem dnes i v nadcházejících letech.
Mgr. Petra Hůlová, Ph.D. | |
---|---|
Petra Hůlová (2007) | |
Narození | 12. července 1979 (45 let)![]() Československo |
Povolání | spisovatelka |
Národnost | Česká |
Vzdělání | mongolistika, kulturologie |
Alma mater | Univerzita Karlova v Praze |
Významná díla | Paměť mojí babičce Umělohmotný třípokoj |
Ocenění | Cena Jiřího Ortena, Cena Josefa Škvoreckého |
Politická příslušnost | Strana zelených (od 2013) |
Manžel(ka) | rozvedená |
Děti | tři děti |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Petra Hůlová (* 12. července 1979 Praha) je česká spisovatelka.
Po maturitě na gymnáziu a neúspěšném pokusu studovat Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy studovala kulturologii na Filozofické fakultě téže univerzity, později přidala i mongolistiku. V letech 2000 až 2001 pobývala v Mongolsku, kde se odehrává děj jejího prvního románu, Paměť mojí babičce, jenž autorku proslavil.
Pobývala také ve Spojených státech amerických[1], kde se odehrává děj její knihy Cirkus Les Mémoires.
Později vystudovala kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v doktorském programu. Od roku 2007 pravidelně přispívá do časopisu Respekt. Žije v Praze. Je rozvedená, má tři děti.[2]
Je členkou Strany zelených a ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidovala na 8. místě kandidátky Strany zelených v Hlavním městě Praze (strana se však do Sněmovny nedostala).[3] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 6. místě kandidátky Strany zelených[4], ale neuspěla. V r. 2023 se vzdala auta a zkouší žít bez něj.
Zdramatizovala román Iana McEwana Betonová zahrada, premiéra proběhla v lednu 2016 ve Švandově divadle.[5] V roce 2017 zdramatizovala svůj román Macocha ve spolupráci s režisérkou Kamilou Polívkovou pro stejnojmenou inscenaci v brněnském HaDivadle.[6]
Spisovatelčin debut Paměť mojí babičce získal cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku a zvítězil v anketě Lidových novin Kniha roku. Próza Umělohmotný třípokoj získala Cenu Jiřího Ortena. Hůlová získala v roce 2008 Cenu Josefa Škvoreckého za román Stanice Tajga.[7]