Petr Maixner

V dnešním světě je Petr Maixner téma, které ve společnosti vzbuzuje velký zájem a debatu. Ať už kvůli své historické relevanci, dopadu na každodenní život nebo politickým a společenským důsledkům, Petr Maixner se stal vysoce aktuálním tématem. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy související s Petr Maixner, analyzujeme jeho důležitost v různých kontextech a prozkoumáme možné důsledky pro budoucnost. Na těchto stránkách se snažíme osvětlit Petr Maixner a nabídnout úplnou a objektivní vizi, která vybízí k zamyšlení a debatě.

Petr Maixner
Narození27. února 1831 nebo 13. března 1831
Hořice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí22. října 1884 (ve věku 53 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánímalíř, kreslíř, učitel a restaurátor
DětiMiloš Maixner
PříbuzníČeněk Maixner a Karel Maixner (sourozenci)
Jaroslav Maixner (synovec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční zápis o narození ak. mal. Petra Maixnera, matrika N 1810-1842 města Hořice (SOA Zámrsk)
úmrtní oznámení ak. mal. Petra Maixnera z dobového tisku (Národní listy, 24. 10. 1884, č. vyd. 295, str. 4)

Petr Maixner, někdy též Peter Meixner (27. února[1] 1831 Hořice v Podkrkonoší – 22. října 1884 Praha[2]), byl český malíř historických výjevů, portrétista a restaurátor.

Život

Pocházel z rodiny pekaře. Už od útlého dětství se u něj projevoval talent ke kreslení. V letech 1846–1853 vystudoval malířství u profesorů Christiana Rubena a Eduarda Engertha na Akademii v Praze. Roku 1851 na sebe upozornil obrazem Záviš v žaláři. Po něm následovala řada dalších zdařilých prací, například Svatý Method obrací Borise na křesťanství (zakoupil bývalý císař Ferdinand I.) nebo Sedláci na útěku v čase třicetileté války. Již roku 1859 zůstal na Akademii jako pomocný pedagog - korektor. Roku 1861 podnikl studijní cestu do Florencie a do Říma. V letech 1862–1863 byl na studijním pobytu ve Vídni, kde se školil u Matthiase Trenkwalda v historických technikách nástěnné malby a restaurování.

Po návratu do Prahy se věnoval vlastní tvorbě nástěnných maleb (fresky u oltáře sv. Václava a Korunování Panny Marie v karlínském chrámu)[3]. Dále restauroval gotické nástěnné malby: Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře, společně s Bedřichem Wachsmannem restauroval rovněž gotické nástěnné malby v kapli na hradě Zvíkov, v Praze jednak na klenbě průjezdu Staroměstské mostecké věže, a dále v zasedací síni Staroměstské radnice). Byl oblíbeným portrétistou, z pražských osobností portrétoval například Vítězslava Hálka nebo Jana Evangelistu Purkyně. V historické malbě byl souputníkem a následovníkem Karla Javůrka (Vjezd Jana Lucemburského do Prahy, 1855).[4]

Od roku 1865 byl na Akademii řádným asistentem v ateliéru malby. 4. února 1872 se v Chrudimi oženil Annou Balcarovou (nar. 1844), s níž měl tři děti (Miloše, Jaromíra a Boženu). V novoměstském domě čp. 792/II na nároží Vodičkovy ulice a Václavského náměstí s nimi bydleli tři Petrovi sourozenci: bratr Čeněk (nar. 1839) byl reprodukční grafik (xylograf), bratr Karel (1841—1881) malíř,[5] a sestra Josefa (1846)[6], o jejíž výtvarné činnosti není nic známo. Od roku 1880 několik let vyučoval kreslení na pražské technice. Těžištěm jeho tvorby zůstává monumentální historická malba. Ke konci života jej trápila oční choroba, zemřel na onemocnění mozku.[7][8]

Dílo

Maixner je svými obrazy zastoupen v Národní galerii v Praze, v Národním muzeu, v městských muzeích v Prostějově a v Hořicích.

Galerie

  • Sedláci po Bílé Hoře, 1860
    Sedláci po Bílé Hoře, 1860
  • Studie k Sedlákům po bitvě na Bílé hoře (1860)
    Studie k Sedlákům po bitvě na Bílé hoře (1860)
  • Slávie
    Slávie
  • Starosta města Vinohrad Čeněk Vávra (kolem 1871)
    Starosta města Vinohrad Čeněk Vávra (kolem 1871)
  • Oldřich a Božena (repro Dílo 1/1908-1909)
    Oldřich a Božena (repro Dílo 1/1908-1909)

Reference

  1. ↑ dle matriky N města Hořic se Petr Maixner patrně narodil 13. března 1731 v domě čp.345
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele Panny Marie Sněžné na Novám Městě pražském
  3. ↑ Karlín, chrám sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně. (Kolektiv autorů). Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2007, s. 60-63, 66-67
  4. ↑ Leubnerová Š, 2016, s. 266
  5. ↑ Zprávy domácí a z venkova. Ohlas od Nežárky. 8. 1. 1881, s. 10. Dostupné online. 
  6. ↑ NAČR, Koskripční přihlášky pražských obyvatel z let 1850-1914
  7. ↑ Petr Maixner. Zlatá Praha. 10. 1884, roč. 1, čís. 44, s. 523. Dostupné online. 
  8. ↑ Petr Maixner. Světozor. 10. 1884, roč. 18, čís. 46, s. 2 (příloha). Dostupné online. 

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Literatura

  • Šárka Leubnerová (ed.), Umění 19. století, s. 266, Národní galerie v Praze 2016, ISBN 978-80-7035-598-5
  • Slavíková M., Volavková Hana, Život a dílo Petra Maixnera, k padesátému výročí jeho smrti, Praha 1934
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, ed. Anděla Horová, I. díl (A - M), Praha : Academia 1995, s. 469.

Externí odkazy