Přepychová daň

V tomto článku se budeme tématu Přepychová daň věnovat z různých úhlů pohledu a analyzovat jeho dopad na dnešní společnost. Prozkoumáme různé názory a argumenty, které se točí kolem Přepychová daň, a pokusíme se osvětlit jeho význam a důsledky v našem každodenním životě. Od jeho počátků až po jeho vývoj se ponoříme do Přepychová daň, abychom lépe porozuměli jeho vlivu na moderní svět. Prostřednictvím kritického a reflexivního přístupu se budeme snažit odhalit různé aspekty, které činí Přepychová daň tématem zájmu a aktuálnosti, a vyzveme naše čtenáře, aby přemýšleli a vytvořili si informovaný názor na tuto záležitost.

Přepychová daň (též daň z předmětů zbytné potřeby) je zvláštní typ spotřební daně, která je uvalena na zboží, které neslouží nutné spotřebě či které je pojímáno jako luxusní. Nejčastěji bývá realizována formou daně z přidané hodnoty.

Přepychová daň byla zaváděna teprve v novověku. V praxi bývá zaváděna zejména v dobách hospodářských krizí. Její zavádení je motivováno skutečností, že nepostihuje nejméně majetné vrstvy obyvatelstva.

V ČR není v současnosti přepychová daň zavedena. V právním řádu ČR se může vyskytnout v některých mezinárodních úmluvách.

Dopad

Přepychová daň, ze své podstaty, dopadá na úzkou skupinu nejbohatších občanů. Nicméně pojem toho, co je luxusní zboží, se může časem měnit a okruh typických spotřebitelů luxusního zboží se může rozšiřovat, a tím i počet těch, kteří jsou plátci daně z přepychu. Oproti tomu její zrušení či zmírnění není politický krok, který by byl ve společnosti oblíbený, neboť je často vnímán jako zvýhodnění bohatých na úkor těch nejchudších. Může se tak stát, že na zboží, které je vnímáno jako běžně dostupné, je uvalena přepychová daň. Příkladem takové komodity jsou například káva nebo čokoláda, které byly v minulosti považovány za luxusní zboží[1].

Kritika

Kritici zavádění daně z luxusu zpravidla upozorňují, že uvalení přepychové daně například na luxusní automobily může mít i jiný efekt, než ten, že potencilní zákazník odvede do státní pokladny více peněz. Zdražení luxusních aut může vést k omezení výroby v automobilkách, které se dotkne především zaměstnanců automobilky, kteří přijdou o práci.

Typickým příkladem, kdy v minulosti zavedení přepychové daně vyvolalo nežádoucí negativní důsledky, bylo v roce 1980 zavedení přepychové daně z cigaret v Kanadě. Tento krok kanadské vlády vedl k nárůstu šedého trhu s cigaretami a celkový efekt ve výběru daní byl nulový. Vláda navíc byla nucena vynaložit nemalé finanční prostředky na boj proti ilegálnímu obchodu s cigaretami.[2]

Přepychová daň v Československu

V Československu upravovaly výběr přepychové daně zákon č. 658/1919 Sb. z. a n., o všeobecné dani z převodu statků a z pracovních výkonův a o dani přepychové,[3] zákon č. 268/1923 Sb. z. a n., o dani z obratu a dani přepychové, a zákon č. 200/1947 Sb., o dani z předmětů zbytné potřeby (přepychová daň), jenž byl zrušen k 1. 1. 1949, a prováděcí předpisy k těmto zákonům.

Reference

  1. ↑ How a Mogul's Billions Are Riling Czech Politics: QuickTake Q&A. Bloomberg.com. 2017-05-11. Dostupné online . 
  2. ↑ STAFF, Investopedia. Luxury Tax. Investopedia. 2006-11-13. Dostupné online . (anglicky) 
  3. ↑ Této dani podléhaly např. bonbony, kaviár, jižní ovoce (kromě citronů), některé kožešiny, hedvábí, batist, fraky, župany, kravaty, houpací židle, lenošky, porcelánové nádobí. kulečníky, lyže pro dospělé, tenisové míče a rakety, kožené kufry, skleníkové květiny, šperky, fotoaparáty, kukátka a střelné zbraně. Přepychová daň se týkala i jezdeckých koní a poníků. U klobouků, nábytku, koberců, záclon, hodin, hraček, holí, nožů, starožitností, obrazů, hudebních nástrojů a některých dalších předmětů se přepychová daň vztahovala jen na položky od určité prodejní ceny. Rovněž psi (kromě řeznických a hlídacích) při ceně nad 200 korun byli považováni za přepychové zboží.

Externí odkazy