Příběničky

Dnes je Příběničky tématem, které vyvolává velký zájem a diskuse v různých oblastech společnosti. Ať už na osobní, profesní nebo akademické úrovni, Příběničky získal v posledních letech na významu díky svému dopadu na naše životy. Od svých počátků až po současnou evoluci Příběničky vzbuzoval zájem odborníků i zvědavců a jeho vliv je stále patrnější v našem každodenním životě. V tomto článku plně prozkoumáme Příběničky a všechny důsledky, které má na naši současnou společnost.

Příběničky
Základní informace
Slohgotický
Výstavba13. století
Zánik1437
Stavebníkneznámý
Další majiteléRožmberkové
Poloha
Adresa3 km jihovýchodně od obce, Řepeč, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°23′35,88″ s. š., 14°33′23,76″ v. d.
Příběničky
Příběničky
Další informace
Kód památky46096/3-4786 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Hrad Příběnice a hradní městečko, hrad Příběničky, zřícenina a archeologické stopy)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příběničky jsou zaniklý hrad na pravém břehu Lužnice asi 3 km jihovýchodně od obce Řepeč v okrese Tábor. Spolu s hradem Příběnice a jeho podhradním městečkem tvořily součást sídelního komplexu, který je od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka ČR.[1] Dochovaly se z něj terénní relikty a drobné fragmenty zdí.

Historie hradu

Hrad vznikl v první polovině 13. století a nejčastěji bývají za zakladatele považováni Rožmberkové, kteří na protější straně Lužnice vybudovali hrad Příběnice. Není však jasné, jaký k tomu měli důvod, a proto existuje i hypotéza, že stavitelem byl panovník, který tak chtěl vyvážit rostoucí moc Vítkovců. Tomu zase neodpovídá použitý typ hradu a skutečnost, že ze stejného důvodu nechal postavit nedaleké Hradiště (dnes Tábor).[2]

První písemná zmínka pochází z roku 1324. Ovšem největší slávy se hrad pravděpodobně dočkal v roce 1369. Tehdy došlo při dělení pozůstalosti po Joštovi I. z Rožmberka k rozdělení příběnického panství na dvě části. Levou část s hradem Příběnice získal Oldřich I. z Rožmberka, zatímco pravou s Příběničkami Petr II. z Rožmberka a Jan I. z Rožmberka. Jelikož však oba zemřeli bezdětní, získal statek Jindřich III. z Rožmberka, syn Oldřicha I. Tím došlo ke znovuspojení obou statků.[3] Roku 1420 byl hrad dobyt husity a roku 1437 na základě dohody Tábora s Oldřichem II. z Rožmberka zbořen.[2]

Stavební podoba

Hrad byl dvojdílný. Tvořilo ho předhradí chráněné obloukem příkopu. Hradní jádro mělo oválný půdorys a v jeho jižní části stál bergfrit a v severní trojprostorový palác dochovaný v podobě terénních reliktů. Další budova snad stála na východní straně a opevnění na severozápadě zesiloval parkán. Před hradem se nachází rozsáhlá opevněná plocha, kterou mohli zřídit husité po dobytí hradu v roce 1420 a využívat ji jako opevněný tábor.[2] Podle Augusta Sedláčka spojoval Příběničky s protějším latránem nedochovaný most.

Přístup

Zřícenina hradu je obtížně dostupná. Leží mimo značené turistické trasy a z protějšího břehu řeky sem nevede žádný most. K návštěvě lze využít některou z cest, které vedou k samotě U Rybáka jižně od hradu.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky . Praha: Národní památkový ústav . Identifikátor záznamu 158577 : Hrad Příběnice a hradní městečko, hrad Příběničky, zřícenina a archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ . 
  2. ↑ a b c DURDÍK, Tomáš; SUŠICKÝ, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků: Jižní Čechy. Praha: Agentura Pankrác, 2002. 184 s. ISBN 80-902873-5-2. Kapitola Příběničky, s. 102–104. 
  3. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Písecko. Svazek VII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 295 s. Kapitola Přiběnice a Přiběničky hrady, s. 69. 

Literatura

  • DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Příběničky, s. 459–460. 
  • TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Jižní Čechy. Svazek V. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Příběničky – hrad, s. 160. 

Související články

Externí odkazy