Osobnostní rysy

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: formát, řádkové reference

Osobnostní rysy jsou soustava vlastností charakterizující celistvou individualitu konkrétního člověka, zaměřeného na realizaci životních cílů a rozvinutí svých možností ve společnosti. Tvoří je individuální spojení biologických, psychologických a sociálních aspektů každého jedince. Utváří se ve vztazích k sobě, ke druhým, vůči prostředí a společnosti a projevují se vždy jako celek. Moderní výzkum osobnosti se stále vyvíjí a zaměřuje se hlavně na jednotlivé rysy a vlastnosti, které celistvou osobnost tvoří.

Existuje více definic osobnostních rysů, v základních principech se ale takřka všechny shodují:

• Osobnostní rysy jsou relativně stabilní v čase a místě a proto také víceméně předvídatelné. Například člověk, který je svým okolím označován za „velice slušného“ chce, aby tak byl označován i nadále. Na druhou stranu člověk, který je velice soutěživý ve sportu, bude s největší mírou pravděpodobnosti soutěživý i ve svém osobním životě.
• Žádní dva lidé nejsou stejní. Je to dáno nekonečným množstvím kombinací a intenzity jednotlivých osobnostních rysů.

Gordon Allport byl jedním z průkopníků studia lidských rysů, jejichž studiu zasvětil podstatnou část svého života. Pro svůj psycholingvistický výzkum použil obyčejný slovník, ve kterém našel vice než 4000 slov, které nějakým popisují osobnostní rysy a které jako celek vytváří soustavu svazků vzorců lidského chování. Všiml si přitom, že mnoho vlastností lze nazvat různě. Například výrazy jako „zlý, špatný, zlomyslný“ v podstatě všechny označují jen jednu lidskou vlastnost a všechna tato slova tak tvoří právě svazek osobnostních rysů.

Allport rozděluje osobnostní rysy do tří základních skupin:

1. Kardinální dispozice – Jsou vzácné, vyvíjí se. Velmi výrazně se uplatňuje v celém životě jedince, v každém jeho činu můžeme vidět odkaz na tuto dispozici. Nemusí ji mít každý. Mezi osobnosti s kardinální dispozicí se řadí například Josef Stalin, Tomáš Garrigue Masaryk nebo Sokrates.
2. Centrální dispozice – Disponuje jí každý. Jsou to nápadné a soudržné vlastnosti. Necháme-li svého dobrého přítele, aby popsal naši osobnost, najdeme v jeho popisu právě naše centrální dispozice.
3. Druhotná dispozice – Tyto naše charakteristiky se projeví jen za určitých okolností.

Už na začátku svého výzkumu byl Raymond Cattel přesvědčen, že mezi osobnostními rysy existuje hierarchický vztah. Jedním z prvních cílů jeho práce bylo odhalit vrchol pomyslné osobnostní pyramidy. Vznikla tak Velká pětka, zahrnující 5 globálních faktorů osobnosti.

Pro svůj další výzkum Cattel shromáždil větší skupinu respondentů a požádal je, aby ohodnotili napřed sami sebe a potom i ostatní účastníky výzkumu, přičemž měli používat hlavně Allportem určené výrazy. Potom Cattel za pomocí faktorové analýzy vypočítal, do jaké míry jsou různé osobnostní rysy ve vzájemném vztahu. Například: Jestliže o někom řekneme, že je uvolněný, měl by se nám tento člověk patrně také zdát klidný a trpělivý. Naproti tomu je- li člověk netrpělivý, bývá označován také výrazy jako nepozorný nebo roztěkaný. Tyto protikladné rysy tak jako celek odrážejí jen jeden primární faktor osobnosti – vnitřní napětí. Takovýchto faktorů Cattel napočítal dohromady 16 a vytvořil tzv. Dotazník 16 PF, pomocí kterého lze provézt celkovou faktorovou analýzu osobnosti.

Hans Eysenck je jedním z nejvýznačnějších psychologů moderní doby. Teorii osobnostních rysů se také nevyhnul. Vycházel přitom z Cattelova výzkumu, který postupně doplňoval o nové poznatky. V konečném důsledku vznikla zcela nová, svébytná teorie, uznávající 3 hlavní osobnostní „superrysy“ – emoční stabilitu, introverzi / extroverzi a psychoticismus. Všechny ostatní vlastnosti a rysy jsou, dle Eysencka, součástí těchto tří. Na základě těchto poznatků Eysenck vytvořil nový osobnostní dotazník. Eysenckův výzkum je dnes všeobecně přijímán.

Výsledky výzkumu osobnostních rysů jsou zřejmé a náš vhled do věci je dnes podstatně větší, než před půl stoletím. Široké využití mají hlavně osobnostní dotazníky, které nám mohou pomoci např. při výběru budoucích škol, povolání, nebo zaměstnanců.

• Hans Eysenck, (1991). Dimensions of personality: 16: 5 or 3? Criteria for a taxonomic paradigm. Personality and Individual Differences, 12, 773–790.
• McCrae, R. R., & Costa, P. C., Jr. (1987). Validation of the five-factor model across instruments and observers. Journal of Personality and Social Psychology, 52, 81–90.
• Costa, P. T., & McCrae, R. R. (1992). Four ways five factors are basic.Personality and Individual Differences, 13, 653–665.
• Hans Eysenck, (1990). Biological dimensions of personality. In L. A. Pervin (Ed.),Handbook of personality: Theory and research (pp. 244–276). New York: Guilford.
• Block, J. (1995). A contrarian view of the five-factor approach to personality description. Psychological Bulletin, 117, 187–215.
• Draycott, S. G., & Kline, P. (1995). The Big Three or the Big Five – the EPQ-R vs the NEO-PI: a research note, replication and elaboration. Personality and Individual Differences, 18, 801–804.
• Eysenck, H. J. (1992). A reply to Costa and McCrae. P or A and C: The role of theory. Personality and Individual Differences, 13, 867–868.
• Matthews, G., Deary, I.J., & Whiteman, M.C. (2003). Personality traits (2nd edition). Cambridge: Cambridge University Press