V tomto článku pečlivě prozkoumáme téma Neofelis s cílem nabídnout širokou a úplnou představu o jeho důležitosti a relevanci v současném kontextu. Prostřednictvím hloubkové analýzy se budeme zabývat různými pohledy a přístupy, které čtenáři umožní plně porozumět složitosti a důsledkům Neofelis v různých kontextech. V tomto smyslu se ponoříme do základních aspektů souvisejících s Neofelis a poskytneme relevantní informace, statistické údaje a expertní názory, které obohatí znalosti o tomto tématu. Kromě toho budeme zkoumat praktické případy a osobní zkušenosti, které budou konkrétně ilustrovat vliv Neofelis v současné společnosti. Tento článek bude nepochybně nezbytným čtením pro ty, kteří se zajímají o hluboké pochopení různých dimenzí Neofelis.
![]() | |
---|---|
![]() | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | šelmy (Carnivora) |
Čeleď | kočkovití (Felidae) |
Podčeleď | velké kočky (Pantherinae) |
Rod | Neofelis Gray, 1867 |
![]() | |
Druhy | |
| |
Sesterská skupina | |
Panthera | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Neofelis (levhart, pardál) je rod velkých koček, sesterský rodu Panthera. Obývá Asii. Zahrnuje dva druhy. Zaprvé je to levhart obláčkový (Neofelis nebulosa), který žije v jižní, jihovýchodní a východní Asii. Populace levhartů z ostrovů Borneo, Sumatra (a možná Batu), dříve uváděná jako poddruh Neofelis nebulosa diardi, je od roku 2006 považována za samostatný druh levhart Diardův.[1][2][3]
Oba druhy se vyznačují charakteristickou morfologií a zbarvením, díky čemuž jsou jednoznačně odlišitelné od ostatních kočkovitých šelem. Mají na bocích velké skvrny ve tvaru obláčků, relativně krátké končetiny a podsaditou tělesnou stavbu. Ocas mají dlouhý a silný. Jejich hlava je velká a muskulaturní. Disponují velmi dlouhými špičáky (i více než 4 cm), ve srovnání s celkovými rozměry těla relativně nejdelšími ze všech kočkovitých šelem. Tlamu dokáží rozevřít až do úhlu 90° (pro srovnání u pumy je to jen 65°). Klouby zadních nohou vykazují neobyčejnou pohyblivost, která jim umožňuje výborný pohyb po stromech. Kromě jiných hlasových projevů vydávají dlouhé sténavé volání, které je slyšitelné na velkou vzdálenost.[4]
Jejich habitatem jsou různé typy tropických lesů, především jihovýchodní Asie. Pohybují se velmi obratně po stromech, dokáží šplhat hlavou dolů nebo zavěšeni na větvi visíce dolů. Živí se malými nebo středně velkými živočichy. Mezinárodní svaz ochrany přírody vede oba druhy jako zranitelné. Jejich počty ve volné přírodě klesají. Na vině je ztráta habitatu vinou odlesňování a lov kvůli kožešině a částem těl.[5]