V tomto článku budeme hovořit o Naoko Takahašiová a jeho významu v různých kontextech. Naoko Takahašiová se stal tématem zájmu a debat v dnešní společnosti, protože jeho dopad sahá od osobních aspektů až po globální dopady. V průběhu historie hrál Naoko Takahašiová zásadní roli v různých sférách a ovlivňoval způsob, jakým spolu souvisíme, konzumujeme informace a děláme rozhodnutí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty, které dnes činí Naoko Takahašiová důležitým tématem, a také jeho vývoj v čase a jeho vliv na současnou společnost.
Naoko Takahašiová | |
---|---|
![]() | |
Narození | 6. května 1972 (52 let) Gifu |
Alma mater | Osaka Gakuin University![]() Q11471520 |
Povolání | maratonská běžkyně, běžkyně na dlouhé tratě, atletka a sportovní komentátorka |
Zaměstnavatelé | Sekisui Chemical Recruit Holdings |
Ocenění | People's Honour Award (2000) |
Příbuzní | Hideki Širakawa |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
![]() | ||
zlato | LOH 2000 | maraton |
Naoko Takahašiová (japonsky 高橋 尚子 Takahaši Naoko, * 6. května 1972, Gifu, Japonsko) je bývalá japonská atletka, olympijská vítězka v maratonu z roku 2000.
Maratonskou kariéru zahájila v roce 1997 (tehdy byla také ve finále mistrovství světa na dráze v běhu na 5000 metrů, obsadila 13. místo), o rok později vyhrála mezinárodní maraton v Nagoji a na Asijských hrách v Bangkoku. Dále pokračovala ve vítězné sérii, a to i zásluhou vysokohorského tréninku v Boulderu v Coloradu a podávání speciálního japonského sršního nektaru[1] Největšího úspěchu kariéry dosáhla na olympijských hrách v Sydney v roce 2000, kde zvítězila v čase 2:23:14 a stala se první japonskou olympijskou šampionkou v atletice v celé historii. Navíc překonala olympijský rekord, druhou Rumunku Lidii Simonovou porazila o osm sekund.
Další vítězství následovala, 1. října 2001 ozdobila triumf v Berlínském maratonu novým světovým rekordem 2:19:46, kterým jako první žena v historii prolomila hranici dvou hodin a 20 minut. Byl to její první smíšený maraton pro muže a ženy, který absolvovala.
Její další kariéru zbrzdila zranění, na olympijské hry do Atén se nekvalifikovala, když v tokijském maratonu v roce 2003 dosáhla jen času 2:27:21. Rozešla se se svým trenérem Jošiem Koidem a začala se připravovat sama, ale dalších úspěchů už nedosáhla.
V březnu 2008 se pokusila znovu prosadit do reprezentace na maratonu v Nagoji, ale obsadila až 27. místo (její nejhorší výsledek v kariéře, v čase 2:44:18). V říjnu 2008 ukončila kariéru.