V dnešním článku prozkoumáme vše, co souvisí s Národný cintorín. Ať už hledáte informace o jeho historii, jeho dopadu na dnešní společnost, nejnovějších souvisejících trendech nebo se prostě chcete dozvědět více o jeho vlastnostech a výhodách, tento článek má vše, co potřebujete. Od jeho vzniku až po jeho vývoj v průběhu času, přes jeho různé aplikace a použití v našem každodenním životě, se ponoříme do kompletní analýzy, která vám pomůže lépe porozumět Národný cintorín a jeho relevanci dnes. Nenechte si to ujít!
Národný cintorín | |
---|---|
Národní hřbitov v Martině, vchod | |
Lokalita | |
Stát | ![]() |
Obec | Martin |
Zeměpisné souřadnice | 49°3′38,16″ s. š., 18°55′32,88″ v. d. |
Odkazy | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Národný cintorín (česky Národní hřbitov) v Martině je národní hřbitov[1] Slovenska a místem posledního odpočinku mnoha významných osobností slovenského života. Nachází se v centru města ve Sklabinské ulici. Byl založen koncem 18. století původně jako městský hřbitov. V roce 1967 byl prohlášen za slovenský národní hřbitov a národní kulturní památku. Svůj celonárodní význam získal v druhé polovině 19. století, stalo se tak poté, co byla péče o něj svěřena Matici slovenské. Martin nebyl jako místo pro národní hřbitov vybrán náhodně, v 19. století byl totiž střediskem slovenské kultury.
Založení hřbitova souviselo s osvíceneckými reformami 18. století. V roce 1785 byl proveden soupis hřbitovů a krypt. Z tohoto soupisu je patrné, že hřbitov v Martině byl založen před pěti roky a toto je zatím první známý písemný doklad o jeho existenci. Prvním obyvatelem Martina, o němž máme zprávu, byl Ján Lauček. Hřbitov sloužil i pro obyvatele přilehlých obcí Jahodník, Tomčanian a Doliny, jež jsou dnes městskými částmi Martina.
Hřbitov se pomalu zaplňoval, proto byl v roce 1865 po dohodě s šlechtickým rodem Révaiů rozšířen o další pozemek. Ale i tento prostor se záhy zaplnil. A tak 8. července 1903 v době, kdy v čele městské samosprávy stál rychtář Samuel Šimek, koupilo město od barona Júlia Révaie za 1000 korun pozemek s výměrou 1 katastrálního jitra na rozšíření hřbitova. Zanedlouho poté, v roce 1909, jednalo obecní zastupitelstvo s baronem Révaiem o nákupu dalšího pozemku. Šlo o nevelký kus země, jenž měl posloužit k zarovnání půdorysu hřbitova, a město jej zakoupilo za 300 korun. Uvedenému vývoji odpovídají i mapové plány hřbitova pocházející z různých období. Po těchto krocích nabyl martinský hřbitov dnešních rozměrů. Po dalším mapování v roce 1912 byl do pozemkové knihy zapsán jako parcela č. 1878/1 s výměrou 23 580 m2.
Hřbitov dnes tvoří dvě parcely a hlavní uličky rozdělují jeho plochu na šest bloků.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Národný cintorín na slovenské Wikipedii.