Námořnictvo Rovníkové Guiney

Námořnictvo Rovníkové Guiney je téma, které v průběhu času vyvolalo zájem a debaty. Stalo se tématem diskuzí v různých oblastech, od politiky po vědu. Jeho dopad na společnost byl významný a jeho relevance je i nadále důvodem k analýze a úvahám. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a přístupy související s Námořnictvo Rovníkové Guiney s cílem poskytnout komplexní a objektivní pohled na toto téma. Kromě toho budeme zkoumat jeho vývoj v průběhu let a jeho vliv dnes.

Námořnictvo Rovníkové Guiney
Americký vyloďovací člun vede trojici hlídkových člunů námořnictva Rovníkové Guineje: za LCU-1655 pluje jedna ze dvou jednotek typu PV50 a za ní oba čluny typu Shaldag Mk.II
Americký vyloďovací člun vede trojici hlídkových člunů námořnictva Rovníkové Guineje: za LCU-1655 pluje jedna ze dvou jednotek typu PV50 a za ní oba čluny typu Shaldag Mk.II
ZeměRovníková GuineaRovníková Guinea Rovníková Guinea
Velikost1 fregata
1 korveta
1 výsadková loď
6 hlídkových člunů

Námořnictvo Rovníkové Guiney je součástí ozbrojených sil státu Rovníková Guinea. Patří k malým námořnictvům a k roku 2008 ho tvořily pouze dva hlídkové čluny a 115 osob.[1] Díky ekonomickému růstu země v posledních letech prochází její námořnictvo obdobím výrazné expanze.[2][3] Námořnictvo získalo řadu nových plavidel a personálně posílilo na 200 osob.[4] Stalo se druhým nejsilnějším námořnictvem po Nigérii ze zemí centrální Afriky.[5]

Mezi hlavní cíle námořnictva patří protipirátské operace v Guinejském zálivu a ochrana zařízení pro těžbu ropy a zemního plynu.[6] Hlavní základny námořnictva jsou Malabo a Bata.[1]

Historie

Rovníková Guinea získala nezávislost roku 1968. Několik následujících dekád bylo její námořnictvo velmi slabé a čítalo jen několik plavidel k hlídkování. Nejprve získalo jeden torpédový člun sovětského Projektu 183 a strážní člun typu Poluchat. Oba již byly vyřazeny. V roce 1986 byl v Nigérii zakoupen hlídkový člun Rio Wele a roku 1988 řady námořnictva rozšířil v USA zakoupený hlídkový člun Isla de Bioko.[7] Tato plavidla tvořila jedinou výzbroj námořnictva až po počátku nového tisíciletí.[1]

Objev bohatých ložisek nerostů v šelfu Rovníkové Guineje podpořil ekonomický růst této země a umožnil výrazný rozvoj jejího námořnictva. Z Izraele byly roku 2005 dodány dva hlídkové čluny třídy Shaldag Mk.II a v roce 2011 dva hlídkové čluny třídy Kié-Ntem (typ OPV 62 založený na trupech raketových člunů třídy Sa'ar 4.5).[8][6][9] ČLR dodala roku 2009 výsadkovou loď Salamandra typu roll-on/roll-off o délce přes 91 metrů.[6][2]

Z Bulharska byly získány fregata Wele Nzas, korveta Bata a dvě hlídkové lodě PV50. Konstrukce těchto čtyř plavidel byla navržena ukrajinskou konstrukční kanceláří Issledovatělsko-projektnyj centr korablesroje se sídlem v Nikolajevu, přičemž plavidla prodávala nastrčená britsko-ukrajinsko-turecká společnost Fast Naval Craft Supplies. Objednané válečné lodě pak byly postaveny bulharskou loděnicí MTG Dolpfin ve Varně jako civilní plavidla s falešnými jmény, určením i odběrateli a dokončeny až v přístavu Malabo v Rovníkové Guineji. Například fregata Wele Nzas tak byla postavena jako záchranné plavidlo Savior.[5]

Složení

Fregaty

Korvety

Hlídkové čluny

  • 2× PV50

Výsadková plavidla

  • Osa (ex Salamandra) – výsadková loď kategorie roll-on/roll-off

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 264. 
  2. ↑ a b Equatorial Guinea inducts new frigate . Jane's . Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-13. (anglicky) 
  3. ↑ Equatorial Guinea's economy is the fastest growing in Africa . Radar Notícias . Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-02. (anglicky) 
  4. ↑ Equatorial Guinea . Defence web . Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Ukrajinsko-bulharská fregata pro Rovníkovou Guineu. ATM. 2014, roč. 44, čís. 8, s. 65. ISSN 1802-4823. 
  6. ↑ a b c d e Equatorial Guinea commissions new frigate . Defence web . Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 46. 
  8. ↑ ZAJAC, Ivan. Nejnovější přírůstky rodiny Sa'ar. ATM. 2015, roč. 47, čís. 11, s. 62 až 67. ISSN 1802-4823. 
  9. ↑ Cameroon’s navy acquires three anti-piracy boats . Defence web . Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Námořnictva afrických zemí