V tomto článku prozkoumáme Misionáři svatého Karla a jeho dopad na společnost. Misionáři svatého Karla je téma, které v poslední době upoutalo pozornost mnoha lidí a jeho důsledky pokrývají širokou škálu oblastí, od technologie po politiku, kulturu a ekonomiku. V tomto textu budeme analyzovat různé aspekty Misionáři svatého Karla, od jeho počátků až po jeho současné důsledky, a budeme zkoumat jeho vliv v různých kontextech, jak lokálně, tak globálně. Abychom tomuto fenoménu plně porozuměli, vezmeme v úvahu také odborné názory a posudky od těch, kteří byli ovlivněni Misionáři svatého Karla.
Misionáři svatého Karla („Skalabriniáni“) | |
---|---|
Congregatio Missionariorum a S. Carolo (la) C. S. | |
![]() Znak scalabriniánů | |
Základní informace | |
Aktivita | 1867 |
Kategorie | Řeholní kongregace |
Úloha | misie migrantů |
Založil | bl. Giovanni Battista Scalabrini |
Schválil | Lev XIII. |
Poslední představený | Leonir Chiarello |
Předchůdci | Sérgio Olivo Geremia |
Odkazy | https://scalabriniani.net/ |
Misionáři svatého Karla (Congregatio Missionariorum a S. Carolo, C.S.; někdy také Skalabriniáni) je Řeholní kongregace kleriků papežského práva, založená roku 1867 piacenzským biskupem bl. Scalabrinim jako misionářská společnost zabývající se pastorací migrantů.
V roce 1867 Mons. Giovanni Battista Scalabrini, biskup Piacenzy, založil v Piacenze misionářskou kongregaci, která směla pečovat o početné italské migranty v zahraničí. Jeho iniciativu schválil v roce 1887 papež Lev XIII., v roce 1888 schválila Kongregace de propaganda fide provizorně první statuta. Dnes se kongregace věnuje pastorační péči o všechny migranty, nejenom italské.