V dnešní době je Miroslav Kobza tématem, které ve společnosti získalo velký význam. S pokrokem technologií a přístupem k informacím se stále více lidí zajímá o Miroslav Kobza a jeho důsledky v dnešním světě. Ať už z historického, vědeckého nebo kulturního přístupu, Miroslav Kobza zaujal představivost lidí všech věkových kategorií a prostředí. V tomto článku prozkoumáme některé klíčové aspekty Miroslav Kobza, od jeho počátků až po jeho současný dopad, s cílem osvětlit téma, které je i dnes předmětem debat a úvah.
Miroslav Kobza | |
---|---|
![]() Miroslav Kobza (27. listopadu 2013) | |
Narození | 7. dubna 1969 (56 let) Zábřeh |
Povolání | spisovatel, fotograf a novinář |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Miroslav Kobza (* 7. dubna 1969 Zábřeh) je moravský novinář, fotograf, spisovatel, rozhlasový dokumentarista, dramaturg, textař a hudebník.[1]
Narodil se v Zábřeze. Absolvoval Střední odborné učiliště elektrotechnické v Mohelnici, obor elektromechanik v letech 1983–1986 a následně studoval Střední školu pro pracující tamtéž, obor silnoproudá elektrotechnika, kde maturoval v roce 1988. Následně neúspěšně studoval VUT Brno, obor silnoproudá elektrotechnika.
Začínal jako dělník v elektrovýrobě, později pracoval jako vrchní kotelník, energetik a vodohospodář. Od roku 1993 působil krátce jako referent odboru Životního prostředí na MěÚ Zábřeh. V roce 1993 začal spolupracovat s regionálním týdeníkem Region, v roce 1994 se stal šéfredaktorem šumperské mutace tohoto týdeníku. Od roku 1997 působil jako redaktor regionálního týdeníku Moravský sever.
Už před rokem 2000 externě spolupracoval s Českým rozhlasem v Olomoucii. V roce 2002 se stal zaměstnancem Českého rozhlasu, kde působil jako vedoucí nově vznikající Slovesné a literární redakce. Po jejím zrušení v roce 2014 působí ve stejné firmě jako redaktor publicistiky.[2]
Kromě výše uvedených publikoval v mnoha regionálních i celostátních médiích.
Jako publicista působí zejména v oblasti Šumperska, Jesenicka, Bruntálska, částečně i Uničovska, Litovelska a Konicka. V rozhlasové tvorbě se věnuje hodně historii Moravy a Slezska a památkám. Soustavně mapuje technické památky regionu, přírodní zajímavosti a osobnosti kraje.
Je autorem rozhlasového cyklu Od Pradědu na Hanou[3], který Český rozhlas vysílá od roku 2002 doposud. Rozhlasových pohlednic z obcí, měst, ale i přírody, míst zapomenutých i známých, bylo odvysíláno už více než 2500 dílů. V roce 2020 za tento pořad získal zvláštní ocenění v soutěži Média na pomoc památkám.[4]
Je autorem několika rozhlasových her a dramatizací.[5] Jako dramaturg se podílel na vzniku mnoha rozhlasových adaptací literárních děl.
Napsal předlohu pro 14 dílný cyklus pohádek z oblasti severozápadní Moravy "Povídánky od nitěných knoflíků".[6] Knižně vyšlo v olomouckém nakladatelství Poznání v roce 2014.
Vytvořil několik desítek dokumentů a publicistických koláží. K nejvýznamnějším patří například cyklus Tepny krajiny, Slezsko, země zapomenutá, či díly z cyklů Toulky krajem, Přímo z místa. Ze solitérních děl například dokumenty: Po stopách stařičkého mocnáře,[7] který je biografickým pohledem na osobnost císaře Františka Josefa I. či črta ze života slezského barda Viktora Emanuela Heegera Z Bruntálu na Grossglockner,[8] případně hudební pásmo Moja milá paní, které je vzpomínkou na Deža Ursinyho.
Za rozhlasovou tvorbu obdržel 21. dubna 2022 Cenu Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury v kategorii film, rozhlas a televize za rok 2020.[9]
Literární začátky vycházejí rozhlasové tvorby, kdy ve svých prapočátcích přenesl do knih některé úspěšné rozhlasové cykly. První tři z nich napsal společně se spisovatelkou a básnířkou Irenou Šindlářovou. Později se začal věnovat zejména moravským horám a historii.
Z beletrie vydal cyklus povídek Povídánky od nitěných knoflíků. Nejen za tuto knihu obdržel od zastupitelstva rodného města Cenu města Zábřeha za rok 2014.[10]
Kromě toho se výrazně podílel na vydání dvou doposud nezpracovaných rukopisů Františka Šmídy: Vzpomínky z vojny 1914–1919 (Poznání 2014) a Břetislava Nakládala: Vzpomínky na Protektorát (Poznání 2016).
Fotografuje od mladých let. Vzhledem ke svému povolání se věnoval nejčastěji reportážní fotografii. Vystavoval v několika galeriích ať už samostatně nebo s dalšími autory.[11] Jeho fotografie se nacházejí v soukromých sbírkách a byly použity v desítkách periodik, na webu i k tisku mnoha publikací např. pro Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před znečištěním atd.
Přestože v mládí navštěvoval Lidovou školu umění obor housle, tvrdí, že to je jediný strunný nástroj, na který neumí. Hraje na kytaru, mandolínu, baskytaru a také na foukací harmoniku. Od mládí působil v několika kapelách od rocku, přes folk až po country. Skládá písňové texty nejen pro sebe a svou kapelu, ale i pro jiné interprety
V roce 2009 založil skupinu Beerbikersband, která později změnila název na Wilsne![12] Hrají autorskou hudbu na pomezí folku, rocku, blues a dalších žánrů na jejíž tvorbě se podílí a působí též jako zpěvák a kapelník.