Minsterberské knížectví

V tomto článku prozkoumáme důležitost Minsterberské knížectví v našem každodenním životě. Minsterberské knížectví hraje zásadní roli v různých aspektech našeho života, od ovlivňování našich každodenních rozhodnutí až po utváření způsobu, jakým vidíme svět. V průběhu historie byl Minsterberské knížectví předmětem studia, debat a úvah a jeho význam zůstal v průběhu let konstantní. Prostřednictvím tohoto článku se ponoříme do spletité sítě významů a důsledků, které má Minsterberské knížectví v naší společnosti, a objevíme její dopad v různých kontextech a situacích.

Minsterberské knížectví
Księstwo Ziębickie (polsky)
Herzogtum Münsterberg (německy)
← Javorské knížectví 1321–1791 Pruské království →
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Slezská knížectví 1322–1331, Minsterberské knížectví fialově
Obyvatelstvo
Státní útvar
Vznik
1321 – dělení dědictví po Bolkovi I.
Zánik
1742 – dobyto Pruskem
1791 – zabráno Hohenzollerny
Státní útvary a území
Předcházející
Javorské knížectví Javorské knížectví
Následující
Pruské království Pruské království

Minsterberské knížectví (německy Herzogtum Münsterberg, polsky Księstwo Ziębickie) bylo jedním ze slezských knížectví s hlavním městem Minsterberk (nyní Ziębice).

Historie

Historická mapa knížectví, Friedrich Bernhard Werner
Jiří Minsterbersko-Olešnický
Náhrobek Karla I. Minsterberského a Anny Zaháňské

Knížectví vzniklo roku 1321, když město a jeho okolí obdržel Boleslav II. Minsterberský při dělení dědictví po svém otci Bolkovi I. z rodu Piastovců a již roku 1336 bylo dobyto Karlem IV. (tehdy ještě jen moravským markrabětem) a poddalo se Čechám. Po Bolkově smrti roku 1341 v knížectví vládl jeho syn Mikuláš až do své smrti roku 1351 a po něm vládl jeho syn Bolek III. až do roku 1410. V letech 1410 až 1420 vládli Minsterbersku společně bratři Jindřich a Jan, přičemž po smrti Jindřicha roku 1420 vládl Jan až do své smrti 27. prosince roku 1428, kdy padl v bitvě u Staré Jesenice proti husitům. S ním vymřela minstrberská větev Piastovců.

Roku 1429 zastavil Zikmund Lucemburský jako český král celé knížectví českému pánu Půtovi z Častolovic a po jeho smrti roku 1435 držela zástavu jeho vdova Anna z Koldic. Roku 1435 zemské stavy pro knížectví přijaly jako kněžnu Eufémii z Oettingenu, neteř posledního knížete, která se ovšem kvůli sporům s Annou z Koldic již příštího roku vzdala trůnu. Roku 1440 Anna z Koldic prodala knížectví svému druhému manželovi Hynku Krušinovi z Lichtenburka. Zemské stavy ovšem stále rebelovaly proti jeho vládě, takže Hynek roku 1442 pro výstrahu vypálil klášter v Jindřichově.

Město Minsterberk okolo roku 1750

Roku 1443 byl jako kníže vybrán Vilém I. Opavský, který svůj nárok zakládal na tom, že je jednak synem Kateřiny Minsterberské, dcery knížete Jana a dále, že je ženatý se Salomenou z Častolovic, dcerou Půty z Častolovic. Nicméně spor s Hynkem Krušinou byl vyřešen až následujícího roku 1444. Po smrti Viléma I. se knížetem stal jeho bratr Arnošt Opavský, který posléze knížectví prodal Jiřímu z Poděbrad.

Roku 1472 se vlády nad knížectvím ujali synové Jiřího z Poděbrad Jindřich I. Starší, Viktorín z Poděbrad a Hynek z Poděbrad. Potomci Jindřicha Staršího, knížata minsterberská, zde vládli do roku 1569, kdy Minsterbersko prodali českému králi. Roku 1654 je císař Ferdinand III. udělil Auerspergům a roku 1742 bylo knížectví dobyto a spolu s větší částí Slezska pruským králem Fridrichem II. připojeno k Prusku.

Související články

Literatura

Externí odkazy