V dnešní době se Michael Ballack stal vysoce aktuálním tématem moderní společnosti. Této problematice byla věnována pozornost kvůli jejímu dopadu v různých oblastech, od politiky po populární kulturu. Protože Michael Ballack je i nadále předmětem debat a diskuzí, je zásadní podrobně analyzovat jeho důsledky a dopady na náš každodenní život. V tomto článku prozkoumáme mnoho aspektů Michael Ballack, prozkoumáme jeho vliv v různých oblastech a jeho vývoj v čase. Stejně tak se budeme zabývat různými přístupy a postoji, které k této problematice zaujímají odborníci a mínění, abychom nabídli komplexní a objektivní vizi.
Michael Ballack | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
![]() Michael Ballack | |||||||
Osobní informace | |||||||
Datum narození | 26. září 1976 (48 let) | ||||||
Místo narození | Görlitz, ![]() | ||||||
Výška | 1,89 m | ||||||
Přezdívka | Micha, Kapitano, Balla, Michi | ||||||
Klubové informace | |||||||
Konec hráčské kariéry | |||||||
Pozice | záložník | ||||||
Mládežnické kluby* | |||||||
| |||||||
Profesionální kluby* | |||||||
| |||||||
Reprezentace** | |||||||
| |||||||
Úspěchy | |||||||
Další informace | |||||||
Povolání | fotbalista | ||||||
Manžel(ka) | Simone Ballack | ||||||
Web | www | ||||||
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k ukončil kariéru ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k ukončil kariéru | |||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Michael Ballack (* 26. září 1976 Görlitz) je bývalý německý fotbalový záložník. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.[1]
Od roku 1999 do roku 2010 nasbíral 98 utkání za německou reprezentaci,[2] po roce 2004 navíc v roli kapitána. Třikrát se zúčastnil mistrovství Evropy (2000, 2004, 2008) a dvakrát mistrovství světa (2002, 2006), přičemž o účast na MS 2010 jej připravilo zranění.
Byl to východoněmecký celek Chemnitzer FC, kde Ballack odstartoval svou kariéru. V první sezóně nezabránil sestupu do třetí ligy.[3]
V roce 1997 přestoupil Ballack do Kaiserslauternu, který se po roce v nižší soutěži vrátil do 1. Bundesligy. Pod vedením kouče Otto Rehhagela vyhrál Ballack svůj první německý titul.[4] V první polovině sezóny nebyl využívaný, na jaře si však získal místo v sestavě a v březnu 1998 debutoval v zápase proti Bayeru Leverkusen.[3]
V druhé sezóně si zahrál v Lize mistrů, kde Kaiserslautern skončil ve čtvrtfinále.[3]
V roce 1999 zamířil za částku v přepočtu 2,5 milionu liber do Bayeru Leverkusen, který v sezóně 1999/2000 usiloval o prvenství.[5] Během závěrečného kola v zápase proti Unterhachingu si Ballack vstřelil vlastní gól a titul tak slavil Bayern.[3] Ballack si záměrně provokativně vybral dres s číslem 13, ve kterém v minulosti nastupovala klubová legenda Rudi Völler.[6]
Leverkusen prožil památnou sezónu 2001/02, ve které tým postoupil do druhé skupinové fáze Ligy mistrů. Úvodní porážku 0:4 od Juventusu následovala domácí výhra 1:0 nad Deportivem La Coruña díky jedinému gólu Ballacka. Jako rozhodující se ukázala být výhra 3:1 v šestém utkání ve Španělsku opět proti Deportivu. Ballack v prvním poločase hlavou otevřel skóre, ve druhém nacentroval na druhý gól Olivera Neuvilla.[7] Ve čtvrtfinálové odvetě proti Liverpoolu se dvěma góly podílel na postupové výhře 4:2.[8] V prvním utkání na půdě Manchesteru United vyrovnal na 1:1, německý tým nakonec venku zahrál nerozhodně 2:2 a po domácí remíze 1:1 postoupil do finále vlivem pravidla o venkovních gólech.[9] Finálové vítězství ale Ballackovi odepřel Real Madrid v čele se Zinédinem Zidanem.
V Leverkusenu mu byla trenérem Klausem Toppmöllerem svěřena role ofenzivního záložníka a to se projevilo ve statistikách. Během tří let zde vstřelil 27 bundesligových gólů a 9 gólů přidal v pohárové Evropě.[10]
Navzdory zájmu ze strany španělských velkoklubů (Real Madrid a Barcelona) přestoupil do Bayernu Mnichov za částku v přepočtu přibližně 30 milionů liber.[5] Trenér Ottmar Hitzfeld dovedl bavorský tým v sezóně 2002/03 k zisku mistrovského titulu a navrch přidal triumf v domácím poháru.[11] Avšak další rok titul uloupil Werder Brémy.
V ročníku 2004/05 mu v záloze dělal společnost nadějný Sebastian Deisler,[12] dorazili také jeho bývalí spoluhráči z Leverkusenu: záložník Zé Roberto a stoper Lúcio, oba Brazilci. Zbylé dvě sezóny za Bayern vyhrál dvakrát mistrovský titul.[13][14] V závěrečných zápasech sezóny se do Ballacka opřeli příznivci Bayernu a dávali mu najevo svůj nesouhlas s jeho odchodem také pískotem.[15]
V roce 2006 opustil Ballack německý tým, aby zamířil jako volný hráč do Chelsea, která se měla pod vedením trenéra José Mourinha vydat na cestu za třetím titulem v řadě.[16] Týmy Real Madrid a Inter Milán o Ballacka také projevily zájem.[17] V londýnském klubu podepsal smlouvu na tři roky.[15] V polovině září si poprvé zahrál Ligu mistrů ve dresu Blues a gólem z penalty pomohl k výhře 2:0 nad Werderem Brémy.[18] O pár dní později obdržel v anglické lize první červenou kartu v kariéře po zákroku na Mohameda Sissoka z Liverpoolu, Chelsea přesto zvítězila 1:0.[19] V 9. kole proti Portsmouthu vstřelil první gól v Premier League a spolu s další posilou Ševčenkem zařídili vítězství 2:1.[20] Na jaře v dubnu se však zranil a rozhodl se podstoupit operaci kolena. Chelsea oslabila v bojích na čtyřech frontách a v anglické lize a v Lize mistrů skončila nakonec neúspěšná.[21]
Ballack se s aktivním fotbalem rozloučil 5. května v utkání s Norimberkem, v posledním 34. kole Bundesligy.[22]
První reprezentační start si připsal 28. dubna 1999 v zápase proti Skotsku. Od roku 2004 navlékal kapitánskou pásku. S německou reprezentací se zúčastnil 3x Mistrovství Evropy (2000, 2004, 2008) a 2x Mistrovství světa (2002, 2006). Největším úspěchem bylo 2. místo z Mistrovství světa 2002, kde však nemohl nastoupit ve finále kvůli dvěma žlutým kartám. Ballack nestihl Mistrovství světa 2010, protože ho nešťastně zranil Kevin-Prince Boateng. Byla to poslední možnost ukázat se v reprezentačním v dresu. Po Mistrovství světa 2010 ukončil své účinkování v reprezentaci.
Trenér Erich Ribbeck jej nominoval na Euro 2000. Ballack na turnaji odehrál 63 minut.[6] Německo nedokázalo postoupit ze skupiny a po remíze proti Rumunsku ještě dvakrát prohrálo.
Euro 2004 bylo pro Ballacka druhým evropským turnajem v kariéře. Do prvního klání proti Nizozemsku nasadil trenér Rudi Völler jen jednoho útočníka Kurányiho, za nímž hrál Ballack, zatímco na krajích zálohy se pohybovali Frings a Schneider.[23] Ballack byl pro soupeře hrozbou, ale střetnutí nakonec skončilo remízou 1:1.[24] Druhé utkání skupiny proti Lotyšsku Německo znovu nevyhrálo a jen remizovalo 0:0.[25] Proti už postupující České republice potřebovalo Německo zvítězit a byl to Ballack, kdo otevřel skóre po střele levačkou. Po Heinzově vyrovnání skončila Ballackova střela na pravé tyči Blažkovy brány, ale v závěru vsítil Baroš vítězný gól, který Němce nakonec poslal domů.[26]
Mistrovství světa v roce 2006 pořádalo Německo. Kapitán Ballack kvůli zraněnému lýtku nebyl trenérovi Jürgenu Klinsmannovi k dispozici pro úvodní utkání turnaje mezi Německem a Kostarikou.[27] Ve druhém skupinovém utkání proti Polsku byl přítomen v základní sestavě a přispěl k výhře 1:0. Během utkání trefil brankovou konstrukci a obdržel žlutou kartu.[28] Ve třetím utkání povedeným lobem vyřadil z akce dva ekvádorské obránce a nabíhající Miroslav Klose zvýšil vedení na 2:0. Německo vyhrálo třetí utkání 3:0 a Ballack byl jmenován mužem zápasu podle FIFA.[29] Proti Švédsku skončil jeho střelecký pokus díky zákroku gólmana Andrease Isakssona na tyči. Dva góly Lukase Podolskiho poslaly Němce do čtvrtfinále proti Argentině.[30] Argentina se dostala do vedení, ale v 80. minutě našel Ballackův centr Borowskiho a ten odhlavičkoval na Kloseho, který srovnal na 1:1. V závěru prodloužení byl v bolestech, ale po dvou minutách u postranní čáry se vrátil na závěrečné minuty nerozhodnutého prodloužení.[31] Ballack i Neuville v penaltovém rozstřelu uspěli, naopak Roberta Ayalu vychytal Jens Lehmann. Poté co uspěli Podolski a Borowski a naopak svoji penaltu nedal Esteban Cambiasso postoupili do semifinále právě Němci. Ballack byl znovu zvolen mužem zápasu.[32] Někteří argentinští hráči ale prohru neunesli a po penaltách konfrontovali zejména v rozstřelu úspěšné německé fotbalisty. Podle Ballacka začali provokace Argentinci.[33] Proti Itálii v semifinále nedokázal zabránit porážce 0:2 v prodloužení a mužstvo tak finále nedosáhlo.[34] Potíže s kolenem jej připravily o utkání o třetí místo, ve kterém Německo zdolalo 3:0 Portugalsko.[35]
Ballack byl zvolen do nejlepšího týmu turnaje podle FIFA jako jeden ze čtyř fotbalistů Německa.[36]
Mezi jeho přednosti patřila výdrž, síla a herní inteligence. Dovednosti přihrávat a střílet doplňovala hra hlavou (hlavičky).[37] Dokázal plnit roli jednak ofenzivního, jednak defenzivního záložníka se schopností vybojovat ztracený míč.[17]
V Chelsea byl poměrně důležitým záložníkem, jenž umí podržet míč, vhodně přihrát, nacentrovat či vystřelit z dálky. Největší zbraň je však jeho pověstný volný přímý kop, který zahrává opravdu bravurně, neboť je schopen dát gól i ze vzdálenosti 30+ metrů, což ho řadí mezi elitu v zahrávání přímých kopů. V Chelsea bylo takových hráčů více – zejména Frank Lampard či Michael Essien, proto přímé kopy zde zahrával méně často než v německé reprezentaci. I přes svůj vyšší věk byl Ballack hráč, který je schopen naběhat za zápas i 9 km, což bylo mnohdy nejvíce ze všech hráčů v poli.
Jeho otec byl stavební inženýr.[5] Jeho děda pochází z Československa.[38]
Pochází z bývalé NDR. Jeho děda pochází z ČR, za druhé světové války byl povolán do Německa na nucené práce, kde zůstal a založil novou rodinu.[zdroj?] Ballack jako jeden z mála špičkových fotbalistů vystudoval vysokou školu. V roce 2021 mu zemřel syn při nehodě na čtyřkolce. [zdroj?]