Dnes vstoupíme do vzrušujícího světa Martino Altomonte. Ať už jste odborníkem v oboru, nebo se o něm jen chcete dozvědět více, tento článek vám poskytne komplexní přehled o všem, co souvisí s Martino Altomonte. Od jeho počátků až po jeho relevanci dnes, prostřednictvím jeho možných aplikací v různých oblastech, se tento článek snaží ponořit do všech relevantních aspektů, které činí Martino Altomonte tématem, které stojí za prozkoumání. Přidejte se k nám na této cestě poznání a objevte vše, co je o Martino Altomonte vědět.
Martino Altomonte | |
---|---|
![]() | |
Narození | 8. května 1657 Neapol |
Úmrtí | 14. září 1745 (ve věku 88 let) Heiligenkreuz nebo Vídeň |
Povolání | malíř |
Děti | Bartolomeo Altomonte |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Martino Altomonte, rodným jménem Johann Martin Hohenberg (8. května 1657, Neapol – 14. září 1745, Vídeň) byl italský barokní malíř rakouského původu, který působil především v Polsku a Rakousku.
Narodil se do malířské rodiny. Jeho otec se narodil v Tyrolsku a emigroval do Neapole. V patnácti letech se v Římě vyučil u Giovanniho Battisty Gaulliho. Později se vzdělával pod vedením Carla Marattiho.[1]
V roce 1684 se stal dvorním malířem polského krále Jana III.Sobieského a při této příležitosti si změnil jméno na Altomonte. Během svého pobytu ve Varšavě maloval především bitevní díla a královské portréty. Vytvořil také mnoho oltářních obrazů, z nichž se většina nedochovala. Jeho syn Bartolomeo Altomonte se stal rovněž malířem.[2]
Začátkem 18. století se přestěhoval do Vídně, kde zůstal po zbytek života. V roce 1707 byl jmenován pedagogickým členem Akademie výtvarných umění v Mnichově.
V letech 1709 až 1710 pracoval na nástropních malbách pro arcibiskupskou rezidenci v Salcburku. Později vytvořil oltářní obrazy ve Vídni pro Dorotheerkirche a pro farní kostel v Kremži a Deutschordenskirche v Lublaňu. V roce 1716 namaloval nástropní fresky v Dolním Belvederu ve Vídni.[2]
Zemřel 14. září roku 1745 ve Vídni.[3]