Mars Odyssey

Dnes vstoupíme do fascinujícího světa Mars Odyssey, tématu, které upoutalo pozornost milionů jedinců po celém světě. Od svého vzniku až po dnešní dopad byl Mars Odyssey předmětem studia, debat a obdivu. S dědictvím, které trvá staletí, Mars Odyssey zanechal nesmazatelnou stopu v různých aspektech společnosti. V tomto článku prozkoumáme historii, důležitost a důsledky Mars Odyssey a poskytneme hlubší vhled do tématu, které i dnes vyvolává zájem a inspiraci.

Mars Odyssey
Logo
Jiné názvy2001 Mars Odyssey
COSPAR2001-013A
Katalogové číslo26734
Start7. dubna 2001, 15:02:21 UTC
KosmodromEastern Test Range
Nosná raketaDelta 7925
Typ oběžné dráhyAreocentrická
Stav objektuna oběžné dráze Marsu
Trvání mise24 let a 2 dny
ProvozovatelNASAJPL
VýrobceLockheed Martin
Druhplanetární sonda
Hmotnostvzletová 725 kg
prázdná 332 kg
Parametry dráhy
Apoapsida500 km
Periapsida201 km
Sklon dráhy93,2°
Doba oběhu117,84 min
Excentricita dráhy0,011 5
Velká poloosa dráhy3 785 km a 2 352 mi
apocentrum400 km
pericentrum400 km
doba oběhu118,2 min
sklon dráhy93,0°
Přístroje
THEMISsnímkování povrchu ve vysokém rozlišení ve viditelné a infračervené oblasti
GRSspektrometr gama záření
MARIEspektrometr ionizujícího záření
NSneutronový spektrometr
HENDdetektor rychlých neutronů
Oficiální webhttp://mars.jpl.nasa.gov/odyssey/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mars Odyssey či 2001 Mars Odyssey je americká kosmická sonda, která byla vypuštěna 7. dubna 2001 z mysu Canaveral a na orbitu Marsu navedena 24. října 2001. V evidenci COSPAR je vedena jako 2001-013A. Její vypuštění bylo součástí programu NASA Mars Exploration Program. Jejím hlavním úkolem bylo zjišťování podrobného složení povrchu, zkoumání výskytu vody a průzkum polárních čepiček pomocí spektrometru. Na oběžnou dráhu Země byla vynesena pomocí nosné rakety Delta II. Svůj úkol, primární misi během let 20012004 splnila, v misi pokračuje na kruhové dráze. V roce 2014 rozhodla NASA o opětovném prodloužení mise sondy.[1]

Popis sondy

Sonda je tříose stabilizovaná ve tvaru kvádru o rozměrech 2,2 × 1,7 × 2,6 metru. Energii získává z jednoho solárního panelu o ploše 7 metrů čtverečních, který dobíjí akumulátorovou NiMH baterii o kapacitě 16 Ah. Při startu vážila sonda 725 kg (cca 349 kg paliva, 332 kg samotná konstrukce a 44,5 kg vědecké vybavení).[2] Stabilizaci zajišťují 4 gyroskopy. Sonda má jeden hlavní a čtyři orientační a stabilizační motory. O řízení sondy se stará počítačprocesorem RAD2000 s pamětí 128 MB RAM a 3 MB EPROM. Ke spojení se Zemí využívá sonda parabolickou anténu o průměru 1,3 m (max. rychlost přenosu 110 kbit/s).

Přístrojové vybavení

  • Skener zobrazující tepelné emise (Thermal Emission Imaging System – THEMIS) – pro snímkování povrchu ve vysokém rozlišení ve viditelné a infračervené oblasti, převážně pro detekci minerálů
  • Spektrometr gama záření (Gamma–Ray Spectrometer – GRS) – pro průzkum chemického složení povrchu
  • Spektrometr ionizujícího záření (Martian Radiation Environment Experiment – MARIE) – přístroj pro měření radiace
  • Neutronový spektrometr (Neutron Spectrometer – NS)
  • Detektor rychlých neutronů (High Energy Neutron Detector – HEND) – dodalo Rusko[3]

Reference

  1. LEONE, Dan. Curiosity, Cassini Among 7 Extended Planetary Missions . Spacenews.com . Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02. (anglicky) 
  2. http://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-41c/index.htm
  3. http://www.lib.cas.cz/space.40/2001/013A.HTM

Externí odkazy