Mariologie

V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Mariologie, tématu, které v historii vyvolalo zájem mnoha lidí. Mariologie byl předmětem debat a studií v různých oblastech, od psychologie po vědu, včetně historie a kultury. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Mariologie, od jeho původu a vývoje až po jeho dopad na dnešní společnost. Kromě toho budeme analyzovat různé perspektivy a teorie, které se kolem Mariologie objevily, a také důsledky, které to má na náš každodenní život. Připravte se na vstup do vzrušujícího světa Mariologie a objevte vše, co toto téma nabízí!

Možná hledáte: Katolická mariologie.
La Inmaculada de Soult, 1678, Bartolomé E. Murillo

Mariologie (ze jména Maria + řecké λόγος logos slovo) tvoří součást dogmatické křesťanské teologie, jejímž předmětem je studium osoby Panny Marie a jejího vztahu ke křesťanské víře, Ježíši Kristu, spáse a odpuštění.

V křesťanství jsou různé pohledy na Marii, od uctívání v Římskokatolické církvi po námitky Protestantských církví až úplný odpor k mariologii přes kompromisní pohled v Anglikánské církvi. Obraz Marie se přenesl i do liturgie ortodoxních křesťanských směrů.

Osobní postoj k úloze bohorodičky při uskutečňování spásy křesťana je tedy v první řadě ekleziologickou otázkou.

Mariánská dogmata

V křesťanské tradici, která vedle Písma a před ním existovala jako pramen víry, jsou tyto pravdy uváděny již mnohem dříve, podobně jako se vyskytují v liturgických modlitbách. Jejich veřejné vyhlášení bylo pouze potvrzením víry církve od dob jejího vzniku. Vyhlášení dogmatu většinou nastávalo tam, kde byly kontroverze nebo nějaké aspirace a je třeba jasné prohlášení, vedené Duchem svatým. Protestantské církve tradici neuznávají a zakládají se pouze na biblických výpovědích, proto neuznávají ani Mariánská dogmata.[1]

Přehled Mariánských dogmat
Dogma Datum vyhlášení
Dogma o Mariině panenství 3. a 4. století
Dogma o Božím mateřství Efezský koncil r. 431
Dogma o neposkvrněném početí Panny Marie Pius IX. r. 1854
Dogma o Nanebevzetí Panny Marie Pius XII. r. 1950

V souvislosti s rozšířeným pojetím církve po Druhém vatikánském koncilu se nepředpokládá vyhlášení dalších dogmat, např. Panny Marie jako tzv. spoluvykupitelky – tento termín je ostatně problematicky vnímán i v rámci samotné římskokatolické církve a doporučuje se vůbec (ani soukromě) jej nepoužívat.[2] Do rámce křesťanství spadají i tzv. odloučení bratři (v praxi protestanti a pravoslavní) a pro ty by nebyla další dogmata akceptovatelná, tudíž by nešlo o názor (celé) církve.

Reference

  1. H. Petri a W. Beinert, Učení o Marii, MCM, Olomouc 1996.
  2. POSPÍŠIL, Ctirad Václav: Panna Maria spoluvykupitelka, in Katolický týdeník 3/2004 (dostupné online)

Literatura

  • Konrad Algermissen, Lexikon der Marienkunde, Regensburg, 1967 (Roman Catholic mariological Encyclopedia)
  • Remigius Bäumer, Marienlexikon, Eos, St. Ottilien, 1992 (Roman Catholic mariological Encyclopedia)
  • W Beinert, Lexikon der katholischen Dogmatik, Herder Freiburg, 1988 (Roman Catholic theological Encyclopedia)
  • Heinrich Kihn Encyklopaedie und Methodologie der Theologie Freiburg, Herder, 1892(Roman Catholic theological Encyclopedia)
  • Joseph Ratzinger Introduction to Christianity, 1968 (Benedikt XVI.)

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu mariologie na Wikimedia Commons