Marie Krescencie ze Seilernu

V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Marie Krescencie ze Seilernu. Od svého dopadu na společnost až po svůj význam v historii, Marie Krescencie ze Seilernu hrál zásadní roli v různých aspektech každodenního života. V průběhu let Marie Krescencie ze Seilernu upoutal pozornost mnoha lidí a vyvolal debaty a úvahy o jeho vlivu v různých sférách. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme význam Marie Krescencie ze Seilernu a jak formovala náš způsob chápání a přístupu k určitým aspektům života. Doufáme, že vás tento článek povede k zamyšlení a poskytne vám hlubší pohled na Marie Krescencie ze Seilernu a jeho význam v dnešní společnosti.

Krescencie ze Seilernu
Narození13. května 1799
Brno
Úmrtí30. července 1875 (ve věku 76 let)
Kiscenk
Povoláníaristokratka
ChoťKarel Antonín Zichy (1819–1834)
Štěpán Széchenyi (1836–1860)
DětiRudolf Emilián Zichy
Helena Pallaviciniová
Béla Štěpán Széchenyi
Otto Jiří Széchenyi
Karolína Zichyová ze Zich-Vásonkeö[1]
Marie Zichy de Zich et Vásonkeö
RodičeKarel ze Seilernu a Aspangu[1] a Maxmiliana z Wurmbrand-Stuppachu[1]
PříbuzníEleonora Zichyová[2], Béla Maria Rudolf Graf Zichy de Zich et Vásonykeö[2] a Zenaide Zichy (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Krescencie hraběnka ze Seilernu a Aspangu (německy Crescence Gräfin von Seilern und Aspang, vysl. , někdy též maďarsky jako Seylern-Aspang Crescentia, 13. března 1799, Brno – 30. července 1875, Nagycenk) byla rakousko-uherská šlechtična z hraběcího rodu Seilern-Aspang. Jejím prvním manželem byl hrabě Károly Zichy a druhým významný maďarský politik Štěpán Széchenyi.

Život

Marie Krescencie ze Seilernu (Ferdinand Georg Waldmüller, 1828)
Pamětní deska Štěpána Széchenyiho a Marie Krescencie ze Seilernu na ulici Mészáros 1 v Budapešti.

Marie Krescencie se narodila jako Maria Crescentia Caroline Maximiliana hraběnka ze Seilernu a Aspangu, dcera hraběte Karla ze Seilernu a Aspangu (1756–1806) a jeho manželky Maxmiliany z Wurmbrand-Stuppachu (1770–1830).

3. srpna 1819 se provdala o 20 let staršího ovdovělého hraběte Karla Zichyho, se kterým měla sedm dětí.

  • 1. Karolína (6. 6. 1820, Vídeň – 11. 4. 1906, tamtéž), manž. 1842 hrabě Denis Festetics de Tolna (12. 1. 1813, Budapešť – 15. 7. 1891, Vídeň)
  • 2. Aladár (23. 6. 1821 – 7. 1. 1856)
  • 3. Marie Maxmiliana (12. 10. 1822, Vídeň – 8. 3. 1881, tamtéž), manž. 1851 hrabě Antonín de Padua z Wenckheimu (17. 3. 1813, Červený Kameň – 4. 11. 1864, Vídeň)
  • 4. Géza (2. 4. 1828 – 16. 2. 1911, Nagycenk)
  • 5. Emerich (Imre, 6. 12. 1831 – 15. 12. 1892, Monastyryska), manž. 1866 Luisa Wulfling (27. 2. 1819, Monastyryska – 1919)
  • 6. Rudolf Emil (11. 6. 1833, Budapešť – 16. 1. 1893, Košice), manž. 1864 Jakobina Péchy de Pécsújfalu (13. 1. 1846, Boldogkőváralja, Borsod-Abaúj-Zemplén – 23. 3. 1915, Košice)
  • 7. Helena (Ilona, 9. 8. 1834, Šoproň – 12. 7. 1883, Vídeň), I. manž. 1856 hrabě Oswald Pallavicini (2. 6. 1817, Vídeň – 12. 6. 1877, Šoproň), II. manž. 1878 hrabě Kryštof z Degenfeld-Schonburgu (3. 5. 1831, Mohuč – 14. 3. 1908, Gorice)

V roce 1818 se seznámila s Štěpánem Széchenyim a 2. srpna 1824 začal jejich hlubší vztah. Po smrti manžela Karla Zichyho v roce 1834 se 4. února 1836 za Széchenyiho provdala a přijala maďarské občanství.[3] V tohoto manželství se narodili dva synové a dcera, která však zemřela krátce po narození.

Béla Štěpán (3. 2. 1837, Pešť – 2. 12. 1918, tamtéž), ženatý od roku 1870 s Johanou Erdődyovou (10. 4. 1846 – 18. 10. 1872, Nagycenk)

Otto Jiří (14. 12. 1839, Prešpurk – 24. 3. 1922, Konstantinopol), první důstojník budapešťského Hasičského záchranného sboru, první prezident Národní asociace Hasičského záchranného sboru Maďarska. Na základě zkušeností ze zahraničí založil první moderní hasičský sbor v Budapešti, zpočátku jako dobrovolnická organizace a 1. února 1870 došlo k založení prvního 12členného placeného hasičského sboru. Hrabě Széchenyi byl vedoucí důstojník obou organizací. V roce 1874 odcestoval na pozvání sultána do Turecka, aby založil hasičský sbor v Konstantinopoli, kde následně zůstal až do své smrti. Za své úspěchy získal titul paša. Byl dvakrát ženatý: I. od roku 1864 s Irmou Almayovou (19. 9. 1844, Pešť – 19. 2. 1891, Vídeň), II. s Eftálií Christopulosovou (13. 5. 1854, Konstantinopol – 9. 6. 1918, tamtéž),

Julie (15. 1. 1844, Prešpurk – 31. 1. 1844, tamtéž)

Hraběnka Marie Krescencie Széchenyiová zemřela na zámku Széchenyi v Nagycenku (Großzinkendorf), poblíž Šoproně, kde byla pohřbena.[4]

Zajímavosti

Článek v deníku Jelenkor o zasazení prvního platanu na zadní straně pamětní kašny na náměstí Szabadság tér.

O výstavbě Széchenyiho řetězového mostu v Budapešti se říká, že Marie Krescencie chtěla často navštěvovat Pešť suchou nohou, proto prý její manžel Štěpán Széchenyi začal plánovat stavbu mostu. Maďarský spisovatel Ferenc Herczeg o tom napsal hru A Híd („Most“).

3. března 1846 zasadila první platan na dnešním náměstí Svobody (Szabadság tér) v Pešti.[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Crescence Seilern na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ Crescence: Széchenyi’s Inspiration and Strength. Archivováno 13. 2. 2018 na Wayback Machine. magyarnews.org
  4. ↑ Nagycenk - Széchenyi Schloss und Mausoleum, abgerufen am 12. Februar 2018.
  5. ↑ : Dostupné online. 

Literatura

  • Constantin von Wurzbach: Seilern, Crescentia Gräfin. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1877, S. 21 (digitalizováno).
  • Denis Silagi: Der größte Ungar. Graf Stephan Széchenyi. Herold, Wien/München 1967.
  • Andreas Oplatka: Graf Stephan Széchenyi. Der Mann, der Ungarn schuf. Zsolnay, Wien 2004, ISBN 3-552-05317-4.
  • Sheila Patel: Adeliges Familienleben, weibliche Schreibpraxis. Die Tagebücher der Maria Esterházy-Galántha (1809–1861). Campus, Frankfurt am Main 2015, ISBN 978-3-593-50288-5.
  • Lenke Nagy: Crescence. Gróf Széchényi Istvánné élete. Budapest 1942.
  • Anna Kelp: Széchenyi és Crescence. Derzsery Kiadó, Adelaide 1985.
  • Széchenyi választása. Széchenyi István és Seilern Crescence levelezése. Balassi, Budapest 2001, ISBN 963-506-405-5.
  • Ferenc Velkey: Történelmi arcképcsarnok (gróf Széchenyi Istvánné Seilern Crescence). Új horizont, 2002.

Externí odkazy