V dnešním světě se Marie-Adéla Lucemburská stalo tématem velkého významu a zájmu pro stále širší publikum. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, historickému významu nebo významu v současném kontextu, Marie-Adéla Lucemburská je i nadále tématem debat a analýz v různých oblastech. Od akademické sféry až po sféru populární Marie-Adéla Lucemburská nadále budí zájem a vyvolává úvahy o svých implikacích a důsledcích pro současný svět. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Marie-Adéla Lucemburská, analyzujeme jeho důsledky, jeho vývoj v čase a jeho relevanci v současném kontextu.
Marie-Adéla Lucemburská | |
---|---|
Lucemburská velkovévodkyně | |
![]() Marie-Adéla, lucemburská velkovévodkyně | |
Doba vlády | 25. února 1912 – 14. ledna 1919 |
Úplné jméno | Marie Adelheid Thérèse Hilda Wilhelmine |
Narození | 14. června 1894 Colmar-Berg ![]() |
Úmrtí | 24. ledna 1924 (ve věku 29 let) Lenggries ![]() |
Pohřbena | Katedrála Notre-Dame (Lucemburk) |
Předchůdce | Vilém IV. (otec) |
Nástupce | Šarlota (sestra) |
Rod | Nasavsko-Weilburští |
Otec | Vilém IV. Lucemburský |
Matka | Marie Anna Portugalská |
Příbuzní | Šarlota Lucemburská, Žofie Lucemburská, Antonie Lucemburská, Hilda Lucemburská a Alžběta Lucemburská (sourozenci) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Marie-Adéla Lucemburská (lucembursky Marie Adélaïde Theresia Hilda Antonia Wilhelmina vu Lëtzebuerg; francouzsky Marie Adélaïde Thérèse Hilda Antonie Wilhelmine; 14. června 1894 Colmar Berg – 24. ledna 1924 Lenggries) byla v letech 1912–1919 vládnoucí lucemburskou vévodkyní.
Jako nejstarší ze šesti dcer Viléma IV. Lucemburského a Marie Anny Portugalské byla 10. července 1907 prohlášena za následnici trůnu, neboť v nasavsko-weilburské dynastii už nezbývali žádní legitimní mužští členové. Když pak její otec 25. února 1912 zemřel, stala se Marie Adéla první vládnoucí ženou na lucemburském trůně.
Velmi se zajímala o politiku a aktivně se podílela na správě a politickém životě velkovévodství. Během první světové války udržovala poměrně vstřícný vztah vůči Německému císařství, jehož armáda nastolila v Lucembursku stav blízký okupaci a útočila odtud na Francii. Za tyto ústupky Němcům byla velkovévodkyně po válce ostře kritizována. Komunisté, socialisté a liberálové se nejprve pokusili vyhlásit republiku, a když se jim to nezdařilo, trvali alespoň na abdikaci Marie-Adély. Těmto snahám se dostalo podpory ze strany části francouzských a belgických politických špiček, která se zabývala plány na anexi Lucemburska. Situaci ještě zkomplikovala jedna rota lucemburské armády, která se 9. ledna 1919 vzbouřila a pod vedením komunisty Émila Servaise a jeho Výboru pro veřejnou bezpečnost se prohlásila za armádu nové republiky. 14. ledna, po poradě s předsedou vlády Émilem Reuterem, Marie-Adléta abdikovala a na trůn nastoupila její mladší sestra Charlotta.
Marie-Adléta vstoupila v roce 1920 do karmelitánského konventu v italské Modeně. Později se přidala k Malým sestrám chudých a přijala jméno „Sestra Marie od chudých“. Její zhoršující se zdraví ji však neumožnilo zůstat v řádě,a tak se odstěhovala na bavorský zámek Hohenburg, kde v roce 1924 zemřela na virovou chřipku. 22. října 1947 bylo její tělo uloženo ve vévodské kryptě lucemburské katedrály Notre-Dame.
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Marie-Adélaïde, Grand Duchess of Luxembourg na anglické Wikipedii a German occupation of Luxembourg in World War I na anglické Wikipedii.
Předchůdce: Vilém IV. Lucemburský |
![]() |
Lucemburská velkovévodkyně 1912–1919 |
![]() |
Nástupce: Šarlota Lucemburská |