Mai Zetterlingová

V dnešní době se Mai Zetterlingová stalo tématem velkého zájmu široké škály lidí. Od odborníků v oboru až po ty, kteří hledají informace na toto téma, Mai Zetterlingová představuje bod zájmu pro mnohé. Ať už kvůli svému historickému významu, dopadu na současnou společnost nebo významu ve vědecké oblasti, Mai Zetterlingová je i nadále tématem, které vyvolává velkou debatu a fascinaci. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Mai Zetterlingová a jeho význam v dnešním světě a poskytneme kompletní a aktuální pohled na toto téma.

Mai Zetterlingová
Narození24. května 1925
Västerås
Úmrtí17. března 1994 (ve věku 68 let)
Londýn
ChoťTutte Lemkow (1944–1953)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mai Elisabeth Zetterlingová (24. května 1925 Västerås – 17. března 1994 Londýn) byla švédská filmová herečka a režisérka. Působila ve stockholmském Královském dramatickém divadle a absolvovala jeho hereckou školu. Ve filmu debutovala hlavní ženskou rolí v psychologickém dramatu Štvanice (1944, režie Alf Sjöberg, scénář Ingmar Bergman). Hrála také v Bergmanově filmu Hudba v temnotách, prosadila se i v anglické kinematografii (Kvartet, Ztracení lidé, v komedii Jen dva mohou hrát byl jejím partnerem Peter Sellers). V roce 1963 režírovala svůj první film Hra na válku, oceněný na festivalu v Benátkách. Točila podle scénářů, které napsala sama nebo ve spolupráci s manželem, anglickým spisovatelem Davidem Hughesem, její tvorba se vyznačovala na svou dobu nezvyklou mírou společenské kritiky a sexuální otevřenosti, režisérka v ní projevovala své feministické a radikálně levicové názory.[1] Adaptace knihy Agnes von Krusenstjernové Milenecké dvojice vyvolala skandál na festivalu v Cannes 1965, plakát k filmu musel být pro svoji provokativnost stažen.[2] Dalšími jejími úspěšnými filmy byly Noční hry, Doktor Glas (podle stejnojmenného románu Hjalmara Söderberga) a Mladé ženy (aktualizovaná verze Lysistraty). Do dokumentárního filmu o olympijských hrách 1972 Viděno osmi přispěla Zetterlingová ironickým pohledem do zákulisí vzpěračských soutěží. Osobnosti a dílu Agnes von Krusenstjernové se věnovala i ve filmu Amorosa (1986). K herectví se vrátila roku 1990 ve filmech Čarodějky (režie Nicolas Roeg) a Tajné složky (režie Ken Loach). Vedle filmu se věnovala také literatuře, vydala romány Bird of Passage a Shadow of the Sun a autobiografii All Those Tomorrows.

Reference

  1. ↑ The Edinburgh Film Guide. edinburghfilmguild.org.uk . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-07-01. 
  2. ↑ Turner Classic Movies

Literatura

  • PROSNICOVÁ, Alexandra, NAVRÁTILOVÁ, Hana. Filmový kalendář 1990. Praha: Československý filmový ústav, 1989
  • BLECH, Richard a kol.: Encyklopédia filmu. Bratislava: Obzor, 1993

Externí odkazy