Dnes zůstává Luhe-Wildenau relevantním tématem a zajímá širokou škálu lidí. S rozvojem technologií a globalizací se Luhe-Wildenau stal ústředním bodem diskuse v různých oblastech. Na osobní i profesní úrovni lidé nadále hledají informace, rady a názory na Luhe-Wildenau. Jak se společnost vyvíjí, mění se i způsob, jakým Luhe-Wildenau ovlivňuje naše životy. Proto je důležité důkladně prozkoumat různé aspekty související s Luhe-Wildenau, abychom pochopili jeho vliv na náš každodenní život a svět kolem nás.
Obec se nachází v údolí řeky Náby obklopena rozsáhlými lesy. Na severu katastru města vzniká řeka Nába soutokem říček Waldnaab a Haidenaab. V části Luhe se do Náby vlévá řeka Luhe. Údolí Náby je otevřeno severojižním směrem, zatímco na východ a západ vyrůstají hřebeny horního Falckého lesa. V údolí řeky Náby prochází železniční trať Regensburg - Oberkotzau (–Hof), dálnice A93 a bývalá dálková silnice č. 15.
Na břehu řeky Waldnaab byl v provozu malý vodní hamr. První mlýn na řece Nábě je v Luhe. Dříve zde vodní energie poháněla pilu a obilný mlýn, dnes voda napájí elektrické generátory.
Existují důkazy o osídlení již před 6. stoletím před naším letopočtem (mohyla v Neumaierhofu). Dlouho před rokem 1000 pronikali slovanští osadníci z východu do oblasti horního Falckého lesa a i do údolí řeky Náby. Dokument z roku 905 vypráví o určitém majetku, který král Ludvík Dítě na žádost markraběte Luitpolda daroval tzv. Hube, tj. dvůr s půdou, od toku řeky Luhe, který dříve vlastnil otrok jménem Gruonkin: (‚… cuidam homini suo nomine Immo in comitatu senioris sui prope aquam que dicitur Loua unam quam sclauus quidam nomine Gruonkin quondam obsederat …[2]‘).
Letecký pohled na část Luhe
Vznik obce
Původ místa Luhe se tradujue ke „křižovatce tří starých cest“ . Podél Náby z Řezna do Magdeburgu kolem Schwarzenfeldu, Nabburgu, Pfreimdu a Wernbergu na sever, která vedla k Wismarské zátoce přes střední Německo. Tato pravděpodobně nejstarší obchodní cesta v Horní Falci protínala Luhe, „kterou prý zmiňoval již ve 2. století n. l. Claudius Ptolemajský z Alexandrie...[3]“ Druhá stará obchodní stezka vedla z Norimberku přes Amberg a Luhe do Chebu. Poslední „starobylá cesta“[4] přicházela ze Sulzbachu vedla přes Luhe podél stejnojmenné řeky k Michldorfu, Kaimlingu, Waldau a odtud přes Georgenberg do Tachova.
Městys Luhe
Přesný čas vzniku obce Luhe nelze určit. Je však jisté, že Luhe vznikl již před rokem 1280, protože tehdy byl poprvé zmíněn jako trhová obec v dodatku k Parkstein-Weiden-Flosského Urbáře berního úřadu ve Straubingu. V polovině 13. století byla Luhe udělena tržní práva. Toto privilegium potvrdil v roce 1331 císař Ludvík Bavor a v roce 1383 pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Obyvatelům Luhe bylo umožněno pořádat dvakrát ročně výroční trh a každou středu tržní den. Privilegium z roku 1331 zahrnovalo také propůjčení soudních pravomocí. V roce 1376 bylo pražským arcibiskupem povoleno také pořádání pouti. Starý trh v Luhe získal jako hospodářská křižovatka značný hospodářský význam. Právě zde se středověká Magdeburger Straße, která vede severojižním směrem, protíná s Alte Heerstraße (část Zlaté cesty) vedoucí z Norimberku do Prahy. Dalším důležitým spojením byl Amberg, centrum pozdně středověké těžby železné rudy. Obchod a řemesla těžily v Luhe z centrálního umístění. O cestující, formany a tažná zvířata se musel někdo postarat. V té době už byly v Luhe čtyři mlýny, několik hostinců, pekáren, řezníků a obchodů se smíšeným zbožím. Trasa poštovního dostavníku zřízeného na konci 17. století vedla přes Luhe z Řezna do Chebu. Železnice byla postavena v roce 1863. Do roku 1910 zde byly vybírány mýtné poplatky. V 17. a 18. století byly v Luhe k nalezení všechny obvyklé obchody. Kromě potravinářského průmyslu také tkalci, kováři, koláři, kovotepci, kožedělníci, ševci a tesaři se zvláštními řemeslnými předpisy. Od roku 1420 se v Luhe také vařilo pivo.
V roce 1928 se velká část městyse Luhe stala obětí požáru. Při mlácení vypukl z elektrického zkratu oheň. Celé tržiště a mnoho dalších domů v obci bylo zničeno (zasaženo bylo 44 nemovitostí), oheň se zastavil před farním kostelem.
Pamětihodnosti
Poutní kostel svatého Mikuláše v LuheFarní kostel svatého Martina v Luhe: středověký opevněný kostel s barokním a rokokovým interiérem a se sedmi oltáři
Barokní svatyně svatého Mikuláše v Luhe / Koppelbergu
Novogotická kaple Panny Marie Bolestné v Luhe
Stará radnice s historickým tržištěm v Luhe (se švédskou věží, pranýřem a kamenným reliéfním mečem)
Stará barokní fara v Luhe
Hamernický zámeček a kaple svatého Vavřince v Unterwildenau ze začátku 17. století
Novobarokní socha Madony na náměstí v Luhe
Hamerský zámeček v UnterwildenauKostel svatého Michaela v Oberwildenau
↑KOBLER, Michael. Historischer Atlas von Bayern. Altbayern Bd. I, Heft 50, bearb. von E. Müller-Luckner; Heft 51, bearb. von M. Jekle; Heft 53, bearb. von G. Pölsterl . Altbayern Bd. II, Heft 2, bearb. von H. Sturm 365. Zeitschrift der Savigny-Stiftung für Rechtsgeschichte: Germanistische Abteilung. 1982-08-01, roč. 99, čís. 1, s. 365–367. Dostupné online . ISSN2304-4861. doi:10.7767/zrgga.1982.99.1.365.
↑BERND, DIETER. Vohenstrauss : Pflegamt Tännesberg-Treswitz, Amt Vohenstrauß, Pflegamt Pleystein, Landgrafschaft Leuchtenberg, Herrschaft Waldthurn. München: Komm. für Bayerische Landesgeschichte XVI, 256 Seiten, 7 Blätter s. Dostupné online. ISBN3-7696-9900-9, ISBN978-3-7696-9900-5. OCLC220599246
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Luhe-Wildenau na Wikimedia Commons
Německo
multimediální obsah na Commons
Luhe-Wildenau 
Obrázky, zvuky či videa k tématu Luhe-Wildenau na Wikimedia Commons 
